Ivan Titor, Petr Kuba
Společná výstava dvou významných umělců Ivana Titora a Petra Kuby v prostorách galerie CREARS v termínu od 29. 8. 2018 - 13. 10. 2018
IVAN TITOR
je malířem hyperrealismu. Zdaleka však nejde o fotograficky přímé napodobování něčeho „viděného“ či dokonce viditelného. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že nás dokáže přesvědčit, abychom považovali často „nerealistické“ prvky jeho obrazů za něco samozřejmého, s čím se můžeme denně setkávat a konfrontovat. Vzácným prvkem, který je možné z Titorových děl vytěžit, je podle autora právě ono zaměření na dichotomii neskutečného a reality, jakož i na všechny další protiklady, které na svých obrazech klade vedle sebe. Snaží se nás tak přimět k zamyšlení o složitém, mnohobarevném světě plném nejrůznějších faset v jiných kategoriích, než jen jako o nemísitelných a pevně ukotvených strukturách.
Autor vytváří své vlastní uměle zkonstruované důvěryhodné světy plné vířivého pohybu, které jsou do krajnosti realistické pouze v mysli diváků. Podstatným rysem jeho tvorby je vytváření dokonale přesvědčivé iluze prostoru v neobvyklých perspektivách a studium teorie barev, které v tomto procesu hrají klíčovou roli. Tyto dvě nezbytné složky tvoří základ k budování zdánlivé nadrealističnosti každého námětu a Titor s nimi dovede pracovat skutečně mistrně.
Titorovy abstraktní kompozice, kterým věnuje podstatnou část své práce, představují fascinující vhled do uměle zkonstruovaného světa, kde je vše v excentrickém pohybu, kde vše víří, kypí neklidem a nedočkavostí, opisuje spirálové dráhy a krouží.
Pravidelně pořádá autorské výstavy a doma i v zahraničí se zúčastňuje četných výstav kolektivních. Své propracované kompozice představil ve Francii, USA, Polsku, Německu či Kanadě. Kromě malby se Titor zabývá i kresbou, okrajově ilustrací a zajímá se o fotografování. V současnosti se věnuje volné tvorbě a pedagogické činnosti.
PETR KUBA
Všestranný umělec
Navzdory šíři významu tohoto termínu lze přece jen tímto opisem vystihnou osobnost téměř renesančního Petra Kuby snad nejlépe. Oblast jeho zájmu je totiž nezvykle rozsáhlá. Ač svým akademickým vzděláním sochař, nenechává svou invenci spoutat pouze jednou výtvarnou disciplínou, ale sebevědomě překračuje hranice oborů, technik, materiálů i konkrétních způsobů tvorby. Svou prací dosahuje naprosto autonomních uměleckých kvalit v každém oboru svého zájmu a každá poloha jeho díla hrdě stojí jako svébytně existující tvar. Autor se kromě sochy, která přece jen nepatrně převyšuje mírou pozornosti, kterou ji Kuba věnuje, ostatní obory, věnuje dále malbě, grafice, reliéfní tvorbě a stojí také za několika realizacemi na pomezí sochy a architektonického prvku.
Autorův nápadný sochařský rukopis lze v jistých souvislostech volně vztáhnout ke směru Nová figurace, který si od 60. let kladl za cíl učinit revizi uměleckého přístupu k zobrazování figury. Tomuto východisku zůstávají Kubovy plastiky skutečně věrné. Jeho sochy jsou sice jasně identifikovatelné jako lidské postavy, avšak jejich abstrahovaný tvar a z klasického kánonu vykloněná proporcionalita jim propůjčují ráz předmětů až téměř kultovních, rituálních či magických. Náměty své sochařské tvorby čerpá Petr Kuba především z mytologie, náboženství, oblasti lidských vztahů a v menší míře také ze zvířecí říše. Za zdánlivě snadno čitelnými tématy však lze tušit hlubší výtvarné a filosofické koncepty, které původní zřetelnost námětů a jejich významů poněkud rozostřují a činí tak recepci díla poněkud náročnější. Kuba využívá k realizaci některých svých kovových soch jedinečnou techniku odlévání, kterou sám vynalezl a kterou v současnosti nepoužívá žádný jiný umělec. Jedná se o slévání kovu a epoxidu, přičemž jsou obě hmoty lity do formy v jednom nepřerušeném procesu. Tato technologie poskytuje široké možnosti využití barev, stupňů broušení a samotného kombinování kovu s epoxidovou hmotou, které skýtá potenciál mnoha výrazů výsledného díla.
Pracuji tak, že když vytvořím již mnoho soch a začínám z nich být unavený, přejdu k malování, říká Kuba o své mezioborovosti. Výraz Kubova malířského díla je od jeho plastiky značně odlišný. Vyhýbá se prvoplánovému zobrazování přísně figurativních námětů, i když za čistou abstrakci jeho obrazy označit nelze. Za dovedně ukrytými, zdánlivě abstraktními formami se většinou nalézají zcela konkrétní náměty, které je však třeba rozklíčovat. Volnou inspirací jsou mu zde především přírodní náměty jako voda a život okolo ní, různá zvířata a také zážitky z běžného života nebo místa, která navštívil. „Něco mě napadne, něco se mi zdá, něco vidím, něco prožiju“, svěřuje se výtvarník. V reliéfní tvorbě pak pracuje především na malých formátech, ve kterých zachycuje náměty z evropských mytologií a věnuje se i tvorbě pamětních medailí na počest významných osobností českého kulturního života.
Fotogalerie
Komentáře jsou uzavřeny
