Peter Pollág

Výstava v prostorách galerie CREARS bude v termínu od 8. 9. 2015 - 24. 10. 2015.

Více o umělci

Slovenský umělec Peter Pollág ve svém výtvarném díle sebevědomě zabydluje neobyčejně rozsáhlý myšlenkový prostor, který je do vysoké míry spoluvytvářen a kultivován autorovými bohatými cestovatelskými zkušenostmi a snahou o empatii pro rozmanitost jednotlivých kultur a národů. Umělec sám věří, že zážitky z cest a poznávání různých přístupů k životu se v člověku jaksi uchovávají, aby později, jakmile se utřídí, mohly uměleckou cestou vytrysknout nad povrch. V jeho díle se tak setkávají nejrůznější prvky a vlivy, jež jsou čerpány z výjimečného poznávacího a pozorovacího talentu, spolu se schopností vcítění se do konkrétních námětů vysoké intelektuální úrovně, které se v jeho práci objevují.

Hlavnímu Pollágovu zájmu, jak je patrné i z této výstavy, se těší malba. I přes tuto převládající techniku však určitě nemohou být opomenuty ostatní aspekty autorovy komplexní umělecké osobnosti. Věnuje se také grafice, kresbě, knižní ilustraci, mozaice nebo vitráži.

K nejvýznamnějším výtvarným počinům provedených v těchto sekundárních technikách patří realizace vitráží pro kostel Sv. Juraja ve Spišskej Sobote, kde se nachází slavný oltář od Mistra Pavla z Levoče. Širokou veřejnost na sebe upozornil také vytvořením monumentální mozaikové plastiky Dunajská křídla a je spoluautorem výjimečných ilustrací k novému vydání Bible u příležitosti 1150 výročí příchodu Cyrila a Metoděje. Společným prvkem, který je existenčním svorníkem výtvarníkovy tvorby, je jasně definovaná linie a silný kresebný základ, jenž je patrný z většiny prací. Liniemi pevně ohraničené objemy nabývající podoby ženského těla nebo koní a býků, jsou často definovány hustou jednosměrnou šrafurou, která zde nahrazuje, jinde doplňuje, tradiční modelační funkci barevných ploch. Kombinováním těchto dvou přístupů tak vznikají opticky působivé a v prostoru obrazu jen velmi volně ukotvené výjevy, působící dojmem kolorovaného dřevořezu.

Rozmanitost technik, které Pollág užívá, je do značné míry determinována jeho touhou po neustálém uměleckém i obecném vývoji a poskytuje mu tak možnost nacházet a uplatnit potenciál rozmanitých výrazů, plynoucí z jednotlivých médií. Každý z bohatého rejstříku autorových námětů si sám vyžádá provedení v konkrétní technice, která poté cele slouží ztvárnění konkrétní představy. Prostorově pevně ukotvená linie, jež zůstává někdy více, jindy méně patrná, však stále tvoří nedílný základ veškeré umělcovy tvorby napříč technikami i prostředky.

Volná malba je v Pollágově díle zastoupena nejen nejhojněji, ale také nejlépe zobrazuje malířův vnitřní svět, který touží skrze své obrazy přiblížit k divákům a pohnout je tak ke hlubší kontemplaci, kterou díla bezpochyby iniciují. Neexistují zde hranice, každý záměr a myšlenka mohou být naprosto svobodně vyjádřeny, nikdy však ne zcela pregnantně, ale symbolicky v náznaku nebo alegorii. Také si nemůžeme být jisti, zda tíhnutí k určité fragmentálnosti, jisté nedořečenosti je záměrem čistě výtvarným nebo utilitárním ve smyslu vytržení diváka z jeho časté blahosklonné lhostejnosti. Autorovy obrazy k nám hovoří nejen svým konkrétním vizuálním zpracováním, ale ve značné míře také náměty. Přestože se na některých plátnech zdá přítomnost konkrétních zobrazení nepravděpodobná, a tyto obrazy opravdu mají často charakter téměř abstraktního výrazu, pozorný pohled nám odhalí, že „bezdějovým“ obrazům patří v Pollágově tvorbě skutečně minimální prostor.
Žena jako femme fatale, jako Salome a Jezabel nebo zpodobení univerzálního archetypu. Divoké zvíře coby symbol pohybu, pudů a neklidného kolotání kvasu okolo nás. A konečně labyrint – svůdce z cesty, průvodce do záhuby nebo Daidalovo bohatství toho, kdo skrze něj zná cestu. Tyto tři náměty se v autorově díle vyskytují nejčastěji a to jak samostatně, tak také v různých vztahových kombinacích, což opět posouvá jejich možné vzájemné významy na zcela jinou úroveň. Přes četnost jejich výskytu však zřídkakdy nalezneme zachycení jejich určité a konkrétní podoby. Jedná se spíše o pokus o zobrazení významu toho, co symbolizují a co všechno ve vzájemné koexistenci symbolizovat můžou. Postava na koni, která tvoří jeden z Pollágových leitmotivů, se může proměnit v cirkusovou krasojezdkyni nebo v zobrazení Koupání. Může také posloužit jako námět série studií válečníka v sedle, opakované s téměř Mariniovskou posedlostí, či nahradit improvizované pódium pro hráčku na housle. Téměř všudypřítomný je však pohyb.

Rytmus prohýbajícího se koňského nebo býčího hřbetu a krouživý vír kopyt evokují vzdouvající se a padající vlnu, počátek a konec v dialekticky se opakující křivce, která do svého průběhu pojímá vše kolem nás.

Podobně rozmanitý se jeví také námět labyrintu, věže nebo starořímského divadla, které na plátnech vystupují v příbuzných souvislostech a podobách. Pro věže je typická jejich stupňovitost, směřování do výšky, coby zřejmý symbol růstu duševního, organického i obecného. Labyrint lze zase nahlížet v úzu poněkud odlišném, avšak významně souvisejícím, jako hledání a nacházení cesty nebo naopak pohybování se ve stále stejných kruzích, které je od počátku předurčeno ke stejnému osudu jako Brueghelova věž Babylonská, jejíž příbuznost a význam četné plátna evokují. Nabízí se zde také analogie s Labyrintem Svět, kterým se proplétá Komenského Poutník a nespočetné další.

Mnohoznačnost a vrstevnatost Pollágova díla obecně tvoří jednu z hlavních složek jeho přitažlivosti, kterou pokusit se uchopit je nesnadné a proto o to více vzrušující. Autor se však nutně nesnaží krkolomně skrýt objekty svých pláten do nerozluštitelných šifer. Na první pohled se některé výjevy můžou jevit až překvapivě jasně, i když někde uvnitř podvědomě cítíme, že to, co je zjevné, patrně ukrývá zraku nepřístupnou vrstvu, nejspíše i několik. Věci nemusí být nutně jen tím, čím se zdají být. Lze se domnívat, že množství vizuálních i významových faset, které můžeme v malířových plátnech nacházet, má souvislost nejen s jeho intenzivními zkušenostmi cestovatele. Skrze své dílo nám dává možnost lépe nahlédnout a pochopit barevnost světa a věcí, jejich rozdílný význam v jednotlivých kontextech a úhlech pohledu.

Peter Pollág patří v současnosti bezpochyby k tomu nejlepšímu, co lze na současné výtvarné scéně sledovat. O této skutečnosti svědčí nejen jeho četné domácí, české nebo zahraniční ocenění, ale také mnoho úspěšných výstav uskutečněných takřka po celém světě. Realizace v Japonsku, Kanadě, Číně nebo v Zimbabwe svědčí o doslova mezikontinentální povědomí o Pollágově tvorbě a v autorově portfoliu doplňují poněkud méně exotické destinace, ovšem jistě ne méně významné, jako Francie, Holandsko, Španělsko, Řecko nebo Bělorusko. Jeho obrazy jsou také součástí soukromých a veřejných sbírek na čtyřech kontinentech a neúnavnou výstavní činností je autorovo poselství nezvykle důmyslné kombinace obsahu a formy dále prezentováno uměnímilovné veřejnosti. Pečlivě vycizelovaný výběr autorových výjimečných děl, který galerie CreArs v prodejní výstavě představuje, tak poskytuje hluboký umělecký a duchovní zážitek, který v nás, divácích, bude bezpochyby rezonovat ještě dlouho po zhlédnutí výstavy.

Luboš Gassmann



Fotogalerie

 

Komentáře jsou uzavřeny