Umělci - Galerie Crears

Peter Nižňanský

*7. 7. 1956, Dunajská Streda
Akademický sochař, medailér, restaurátor. V letech 1971–1975 studoval kamenosochařství na Střední škole uměleckého průmyslu v Bratislavě. Po středoškolských studiích se pokoušel třikrát o přijetí na bratislavskou Vysokou školu výtvarných umění. Mezi léty 1978–1984 studoval v ateliéru profesora Jiřího Bradáčka na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1981 studoval na Akademii schöne Kunste v Berlíně.

Vystavoval v mnoha tuzemských i zahraničních galeriích; mj. Paříž, Dijon, Reims, Toulouse, Nimes. Je zastoupen v institucionálních sbírkách – Ministerstvo kultury České republiky, Ministerstvo kultury Slovenské republiky a také v privátních sbírkách – New York, Antverpy, Amsterodam, Oxford, Moskva a Taiwan. Realizoval celou řadu významných sochařských zakázek. Žije a tvoří v Praze.

Hlavním inspiračním zdrojem je pro autora žena. Žena, nejen ústřední výraz biologické objektivity lidstva, tradičně traktovaná tělesnost, reprezentantka projekce přírody v člověka, ale především její bytostně unikátní médium autoprojektivně extenzivní. Umělecká práce Petera Nižňanského je tvorbou sochařskou, reliéfní, medailérskou a restaurátorskou.

Tato mnohočetná tvůrčí jedinečnost vyznačující se dokonalou modelací, předstupuje před diváka jako jedinečný umělecký tvůrce skrze materiálové realizace v bronzu a cínu (s částečnou lokální polychromií) u komorní plastiky, anebo v kameni, dřevu a osinkocementu v monumentálních realizacích.

Komorní plastika není pro Petera Nižňanského výrazovou platformou příprav a skic pro finální realizace ve větším měřítku, ale jedná se o nejpočetnější a plnohodnotnou součást jeho uměleckého projevu. Autor, využívající široké spektrum materiálových variací, se opírá o sochařskou hmotu jako o důležitý skulpturální princip.

Realistická modelace se od poloviny devadesátých let transformuje ve stylizovaný skulpturální objem sevřený pevným tvarem. Ve druhé polovině devadesátých let se Peter Nižňanský účastní celé řady sochařských sympozií, na nichž usilovně experimentuje s formou, tvarem i měřítkem. Pro sochařské dílo následujících let je trvalým a nezbytným východiskem „humanistický étos a vědomí kontinuity s uměleckou tradicí“.

text: Mgr. Tomáš Koudela, Ph.D.