Umělci - Galerie Crears

Pavol Hammel

je významný slovenský hudebník a zpěvák.

Pochází z muzikantské rodiny. V útlém věku ho k hudbě přivedl jeho otec, houslista Slovenského národního divadla. Na jeho popud studoval hru na housle. V roce 1963, kdy začal hrát na kytaru, založil bigbeatovou skupinu Prúdy.

Malovat začal přibližně pred desiti lety, více-méně pro zábavu. „Medzi priateľmi mám kopu výtvarníkov. Tak som ich raz poprosil, či by mi nedali nejaké farby a kus plátna, že by som skúsil aj ja niečo namaľovať. Plne ma v tom podporili,“ říká o svých začátcích s úsměvem.

* narozen 7.12.1948 v Bratislavě

* výtvarník, hudebník, skladatel, producent, příležitostný herec

* v mládí studoval hru na housle

* 1963 - založení legendární hudební skupiny Prúdy

* 1976 - absolvoval Právnickou fakultu UK v Bratislavě

* 2005 - první výstava obrazů

Při vyslovení jména Pavol Hammel se ještě donedávna většině kulturní veřejnosti vybavila osobnost známého slovenského zpěváka a skladatele pouze ve spojení s hudbou. Již přes deset let však tento autor s nenuceným zápalem působí také v oblasti výtvarného umění a zvláště v posledních letech si jeho tvorba získává stále nové příznivce a obdivovatele. U zrodu umělce-výtvarníka však nestojí žádná profesionální ambice a svou úspěšnost na poli malby autor kvituje pouze jako jakousi příjemnou přidanou hodnotu svého snažení. Malování pro něj představuje především kontemplaci a způsob, jak se na chvíli oddělit z reálného prostoru do světa, kde nic neruší. Jak se výtvarník sám mnohokrát nechal slyšet, jeho první obrazy vznikly víceméně spontánně jako určitá reakce a odezva na jeho četné kontakty s mnoha etablovanými umělci a také díky uvědomění si potřeby vyjádření se v mimohudebním jazyce, který přes svou rozmanitost určité sdělení nevyjadřuje tak pregnantně jako malba.

Svérázný pohled na své snažení dokumentuje Hammel poněkud odlehčeným přístupem ke své vlastní tvorbě. Pojmy jako geniální inspirace, aspirace na mety „vysokého“ umění nebo dokonale promyšlený záměr je jeho dílu zcela cizí. O to překvapivěji potom působí celkový výsledek a dojem z jeho práce, která sebevědomě vystupuje na současné umělecké scéně. Toto mimo jiné dokládá výtvarníkův úspěch na výstavách a dražbách jeho děl a také ocenění ze XII. mezinárodní výstavy v italském San Crispine, kde obdržel v konkurenci profesionálů cenu poroty za "osobité a tvořivé mistrovství". Pojem „osobitost“ je zde skutečně namístě. Nevíme, je-li to skutečnost nezatíženosti jakýmikoliv klasickými akademickými schématy nebo přísný vědomý odklon od vizuálních zkušeností, které autor při kontaktu s četnými výtvarníky jistě získal, avšak bezpochyby z vystavených pláten dýchá pocit nekonvenčnosti navzdory přímosti sdělení.

Osobitost. To je Hammelův vlastní rukopis, který nevzešel úmorným dobýváním extraktu z mnoha let tvrdé dřiny od základní kresby až ke konečnému tvarosloví olejových pláten. Tato okolnost nás však vůbec nemusí znepokojovat, jelikož prostota v tom nejčistším pozitivním smyslu nám jasně sděluje, že autor s námi nehraje žádnou falešnou hru. Je to snad právě absence sáhodlouhého promýšlení koncepce obrazů a lehkost spolu se svěžestí malby, která nás již při prvním setkání upoutá.

Nemáme pocit, že bychom měli hledat složité vzorce nebo pátrat po nedořečeném či hlubokomyslných jinotajích. Plátna jsou zde a my máme možnost těšit se z jejich čistého bytí a jasnosti sdělení, kterými k nám promlouvají. Hammelovy olejomalby vznikají bez dlouhých příprav a výhradně z vnitřního popudu autora, který právě v konkrétní okamžik touží zachytit konkrétní myšlenku, pocit nebo náladu.

Rozdíl mezi hudbou a malbou spočívá podle autora ve způsobu, jakým jejich výsledné tvary obracejí k divákům - posluchačům a komunikují s nimi. Jelikož je obraz na rozdíl od písně „němý“, musí zde být nevyhnutně něco, čím vstupuje do divákova světa a promlouvá k němu, oslovuje ho. Aby plátno úspěšně fungovalo jako prostředník dialogu umělec - divák, je zapotřebí, aby ze své plochy něco vyzařovalo. Právě v tomto „vyzařování“ určité energie, ať již v jakékoliv podobě, tkví pravděpodobně podle Pavla Hammela pravá podstata umění.

Hovořit v kontextu umělcovy tvorby o „vyzařování“, jako o podmínce uměleckosti, se potom jeví jako velmi přiléhavé. V tomto případě se kromě vydechování určité aury děl jedná především o čisté záření barev. Výtvarníkova díla nás skutečně na první pohled upoutají nezvykle intenzivní barevností. Tento dojem silné intenzity je navíc umocněn užíváním kombinací vysoce kontrastních barev. Červená, modrá, žlutá a tyrkysová, všechny ve velmi sytých valérech, tak na plátnech rozehrávají vizuální zážitek, při kterém jsme oslněni jejich sílou a zářivostí. Tento typický znak Hammelových děl má údajně na svědomí slabé umělé osvětlení jeho miniateliéru, v jehož světle barvy většinou vypadají pochmurně. O to překvapivěji potom údajně zazáří jejich sytost a jasnost, když jsou z potemnělé místnosti vytaženy na denní světlo.

Témata, která Hammel zpracovává, se dotýkají nejrůznějších oblastí, především však vycházejí z přírody. V konvolutu jeho tvorby nalezneme díla jak abstraktní, tak také náměty, které odzbrojují svou upřímnou jednoznačností. Oblíbeným autorovým námětem jsou organické témata a výjevy. Často to jsou například ryby, které schematizuje do jednoduchých tvarů a nechává je proplouvat prostorem plátna buď osamocené, nebo naopak staví dvě proti sobě způsobem, jako by jedna z nich hleděla do zrcadla. Prvek, který Hammelovo dílo tmelí do koherentního celku, bychom mohli pojmenovat jako zmnožování nebo replikování. Na jeho plátnech často najdeme několik velmi podobných stromů, několik trojúhelníků – ženských klínů nebo několik jakýchsi kartuší vyplněných rostlinnými motivy. Na podobném principu fungují také obrazy s námětem tváří - hlav, které jsou znázorněny s až archaickou symboličností. Různý směr jejich pohledů na mirkosérii dvou pláten implikuje dvěma velmi podobným dílům diametrálně rozdílné významy. Štětce a subtilní nánosy barvy z malířských začátků výtvarník v průběhu času vyměnil za špachtle, kterými v současné době nanáší na svá plátna velmi silné nánosy barev, které tvoří z plochy budoucích obrazů téměř reliéfní, hluboce plasticky modelované povrchy.

Luboš Gassmann

Výběr z výstav

2014 Audi Exclusive Gallery – Bratislava

2014 DARTE GALLERY - Nižný Hrušov

2014 MG Art – Považská Bystrica

2013 Galéria F – Žilina

2011 Šarišká galéria – Prešov (spolu s Braňo Jánošem)

2011 Oravská galéria - Dolný Kubín (spolu s Braňo Jánošem)

2005 Galéria Jozefa Kollára – Banská Štiavnica

23. 6. 2015 – 1. 8. 2015