Umělci - Galerie Crears

Ivana Štenclová

*27. 11. 1980 v Opavě

Absolventka Akademie výtvarných umění (ateliér kresby, prof. Jitka Svobodová) v Praze patří mezi výrazné autory, kteří svým dílem oslovili veřejnost už za vysokoškolských studií a jejichž nástup na uměleckou scénu byl proto plynulý a přirozený. Experimentuje s formou a často zpracovává netypické výtvarné materiály (kreslí tavnou pistolí i injekční stříkačkou, vrství obrazy z izolačních krytin, plete je z drátů, užívá malířského dekoračního válečku či razítek, vypaluje laserem motivy skrze plech, atd.) Obsahový náboj jejích děl vždy vystupuje intenzivně do popředí a dokonale zvládnutá, často objevná, technika ho jen podporuje. Malířka s nezvyklou invencí stále hledá nové cesty a způsoby zobrazení svého klíčového tématu, jímž byly a jsou její nejužší vztahy. Štenclová je zastoupena sedmi díly v pražské Národní galerii i ve významných světových sbírkách - např. Nadace J.a M. Jelínek, Švýcarsko či Museum moderního umění A. Warhola, Slovensko.
V současnosti žije a pracuje v Ostravě.

Poslední série obrazů - VÝSTAVA ZOE

Ivana Štenclová studovala v letech 1999-2005 na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru kresby Jitky Svobodové a kresba také dodnes zůstala jejím klíčovým vyjadřovacím prostředkem. Přestože se poslední dobou nadchla kouzlem svobodně se rozpíjející barvy, kresebná linie je stále určujícím faktorem jejích obrazů. Uplatňuje se především v ornamentech, které však nemají zdaleka jen dekorativní funkci. Umocňují obsah obrazu a často jej i spoluvytvářejí.

Od roku 2000, kdy jako studentka poprvé vstoupila na uměleckou scénu, jsou páteří tvorby Ivany Štenclové mezilidské, především pak rodinné vztahy. Jestliže zpočátku podrobovala analýze své vlastní dětství a nejbližší příbuzné, dnes je tématem jejích děl její vlastní mateřství a dcera Zoe.

Téma rodiny a dětství se v průřezu dějin umění jeví jako posvátné. V pojetí Ivany Štenclové má ale silně ambivalentní příchuť. Její dětské tváře z roku 2003, vytvořené z fragmentů umělohmotných panenek, v sobě skrývaly příbuznost s brutálními asamblážemi Niki de Saint Phale, těla zdeformovaných monstrózních hraček odkazovala k perverzním spletencům těl surrealisty Hanse Bellmera. Už tehdy, v samotných počátcích, se důležitým prvkem její tvorby stala maska. Původně se jednalo o anonymní tváře hraček, které jako by měly zakrýt skutečné emoce, zároveň ale posilovaly tušení jen těžko vyslovitelných skutečností a pocitů úzkosti. Později se maska transformovala do ornamentálních kresebných, razítky či dekorativním malířským válečkem vytvořených vzorů, připomínajících tetování, nebo kmenové válečné líčení, ale také dezény krajek a výšivek úzce spojených se symbolikou domova. Mnohdy zkomponované ze znaků života a smrti (ženská pohlaví, lebky) ani nemohly být samoúčelně zdobné. Jako rentgenové snímky (s nimiž autorka ostatně i přímo pracovala) obnažovaly podstatu – a tím i obojakost – skutečnosti, ve které se mísí krása a ošklivost, zrození a zmar, touha a děs. Právě ony „masky“ zakleté v ornamentální spleti čar a vzorů vyjadřují mnohovrstevnatost prožitku, který pouhá tvář nedokáže vyjevit.

Ivana Štenclová nefabuluje, vždy maluje to, co prožívá. I proto je sama sobě často modelem – autoportréty jejímu dílu jednoznačně vévodí. V předposledním cyklu, v němž zpracovávala své těhotenství, pokryla v roztouženém a zároveň rozpaky protkaném očekávání něžnými květinovými ornamenty ultrazvukový obraz svého tehdy ještě nenarozeného dítěte. I její nejnovější série vychází z jejích autentických pocitů matky, které nejsou vždy zcela jednoznačné. Nadšení se tu mísí s údivem a obavami, moc ovládat s bezmocí nad vůlí přírody. Metaforou nepředvídatelnosti, živelnosti a nezkrotnosti osudu je zde voda, která se v malbách Ivany Štenclové uplatňuje prostřednictvím lazurních skvrn barevnou tuší rozpíjejících se na savém podkladě nenašepsovaného plátna.

Ivanino mistrovství tkví nejen v dokonalém zachycení emocí obsažených ve vlastní nebo cizí tváří, ale právě i v kongeniálním použití různých materiálů. V „těhotenském“ cyklu používala jako podklad stará prostěradla, která nejen, že umožňovala nekontrolované rozpíjení barev a jejich prolínání, ale byla i corpus delicti milování a početí. Křehkost nového života i jeho nevyzpytatelnost se nyní zhmotnily v barevných bublinách, které malířka aplikuje na látku. Tam je nechává volně vsakovat a vrstvením jejich různých barevných valérů modeluje portréty dcery, stejně jako svoji vlastní tvář nebo podobu svého partnera - otce dítěte. Nezvladatelná touha být pánem situace jí velí vyznačit obrysy skvrn kresebným zásahem – a tím je usměrnit. Jednotlivé kontury dohromady vytvářejí síť komplikovaných vztahů, souvislostí a emocí které determinují vyvíjející se vztah matky a dítěte i podhoubí začínajícího života. Ten je z pohledu matky – malířky vystaven neustálému ohrožení, které se na jednom z obrazů zpřítomňuje prostřednictvím terče na těle miminka. Tento symbol všudypřítomné číhající smrti se v tvorbě Ivany Štenclové objevuje dlouhodobě, nyní však v kontrastu se subtilním tělíčkem kojence působí zvláště mrazivě. Jeho umístění na bříško, tam, kde se skrývá fyziologická podstata holčičky a tím i její budoucí sociální role, koresponduje s cibulákovými vzory spojenými s tradičními rodinnými hodnotami, které zdobí její portrét na jiném obraze, a akcentuje tak s jemnou ironií její gendrové předurčení.

Formální bravura Ivaně Štenclové dovoluje libovolné experimenty, aniž by ji stahovala do manýry. Obsahový náboj jejích obrazů vždy vystupuje intenzivně do popředí a dokonale zvládnutá, často objevná, technika ho jen podporuje. Malířka s nezvyklou invencí stále hledá nové cesty a způsoby zobrazení svého klíčového tématu, jímž byly a jsou její nejužší vztahy.

Terezie Zemánková

Studia
1999 – 2005 Akademie výtvarných umění v Praze, obor kresba, prof. J. Svobodová
1995 – 1999 Střední uměleckoprůmyslová škola v Opavě

Samostatné výstavy

2012 Uvězněné obrazy, Galerie Peron, Praha
2012 Zoe, Novoměstská radnice, Praha
2011 Suma sumárum, Galerie Stará radnice, Vsetín
2011 Ála Diana, Galerie Orlovna, Kroměříž
2010 Ála Diana, Obecní dům, Opava
2010 Ivana Dixit, České centrum, Stockholm, Švédsko
2010 Zygota, Galerie Peron, Praha
2009 Ivana Dixit, Ostravské muzeum, Ostrava
2009 Bok po boku, Muzeum stříbra, Kutná Hora
2009 Ivana Dixit, Galerie Millennium, Praha
2008 CT mojí hlavy, Městské divadlo, Kolín
2008 Vražda v domě, Galerie Beseda, Ostrava
2007 Drátěná košile, hotel Zlatá Praha, Praha
2007 Něžný mirelon, Dům umění, Opava
2007 Nahá, Galerie Peron, Praha
2006 Nahá, Museum moderního umění A. Warhola, Medzilaborce, Slovensko
2006 Známí neznámí, GPS Art Gate, Praha
2005 Mé vědomí věčnosti, Nová síň-Malá galerie, Praha
2005 Ivana Štenclová, AF CAFE(Artforum), Žilina, Slovensko
2004 Po dvaceti třech letech, Galerie Gaudeamus, Vítkov
2003 Toy, klub Metro, Telč
2002 David a Šárka, galerie U Mloka, Olomouc
1999 Studentská výstava v budově SUPŠ, Opava

Společné výstavy
2012 Valašské mámení, Rajnochovice
2011 Salon 1, Gottfrei, Opava
2011 Theatre Mundi, Galerie kritiků, Praha
2011 Theatre Mundi, Mältinranta , Tampere, Finsko
2011 Female hysteria, Galerie Peron, Praha
2010 Smalt art, Prokešovo náměstí, Ostrava
2010 Smalt art, Nostický palác, Praha
2010 Female hysteria, Galerie Beseda, Ostrava
2009 Female hysteria, Galerie Diamant, Praha
2008 Něco z dovolené, Uni Credit Bank, Praha
2008 International triennale of contemporary art, Národní galerie, Praha
2008 Intercity Berlín – Praha, Berlín, Německo
2007 City jsou přežitek, České centrum, Praha
2007 Intercity Praha – Berlín, Výstavní síň Mánes, Praha
2007 Autoportrét, Galerie La Femme, Praha
2006 Spřízněni…, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2006 Jenewein – 6. symposium současného výtvarného umění, Sankturinovský dům, Kutná hora
2005 Mezinárodní projekt Art for Chelmek", galerie Epicentrum, Chelmek, Polsko
2005 Umělecký salon, Městské museum, Polička
2005 Podzimní salon III, galerie Gaudeamus, Vítkov
2005 Diplomanti AVU, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2005 Druhý pohled - Mezinárodní bienále současného umění, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2005 Art kontakt, Galerie U Dobrého pastýře, Brno
2005 Doma ale venku, Dům umění, Opava
2004 Podzimní salon II, galerie Gaudeamus, Vítkov
2004 Ateliér kresby, zámek v Bruntále
2004 Prager Akademie der Bildenden Kunste", KunstHaus am Schϋberg, Ammersbek, Německo
2004 Variace 04, studenti versus studenti-žáci versus žáci, divadlo Novanta, Mělník
2003 Podzimní salon I, galerie Gaudeamus, Vítkov
2003 Bezručova Opava, Dům umění, Opava
2003 Nejmladší, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2001 S láskou SASu, Kongresové centrum, Praha
2000 "UMJENÍ", Dům umění, Opava

Stipendia, ceny, granty
2008 Cena diváků, Galerie kritiků
2005 Cena Josefa Hlávky
2003 Ateliérová cena
2002 Ateliérová cena

Sympózia
2012 Smalt Art, Ostrava (kurátor)
2011 Smalt Art, Ostrava (kurátor)
2010 Smalt Art, Ostrava
2009 Symposium Jantarová cesta, Hradec nad Moravicí
2008 Symposium Albertovec, Opava
2006 Sympozium Felixe Jeneweina, Kutná Hora

Zastoupení ve sbírkách
Národní galerie v Praze
Nadace J. a M. Jelínek, Švýcarsko
Sbírka města Chelmek, Polsko
Muzeum moderního umění A. Warhola,Medzilaborce, Slovensko
Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora
Soukromé sbírky