Umělci - Galerie Crears

Ilja Hartinger

Prodejní výstava vybrané série obrazů Akad. mal. Ilji Hartingera je k vidění od 31.března do 30.dubna.

Průřez tvorbou významného valašského malíře jsme uspořádali k jeho osmdesátým narozeninám. Patří do skupiny výjimečných výtvarných umělců, svou tvorbou překročil rámec našeho regionu. Uspořádal desítky samostatných výstav u nás i v zahraničí, zvláště v Německu, Francii a Spojených státech amerických, účastnil se řady výstav kolektivních. Výstava je koncipována jako souborná. Umělec, který je mistr krajinomalby má široký umělecký a výrazový registr. Jsou k vidění obrazy starších dat i nejnovější, mezi které patří např. malby měst, nebo abstrahované barevné kompozice. Těmito obrazy dokazuje umělec své velké malířské mistrovství.

Ilja Hartinger vystřídal za svůj profesní život řadu technik. Maluje olejem i akvarelem v kombinaci technikou kvaše a pastelu. Zabýval se volnou a užitou grafikou, zvláště linorytem, vytvářel monotypy, artprotisy , architektonické zakázky. Má významné realizace v architektuře, kde vznikly jeho monumentální vitráže technikou leptaného a pískovaného skla, později klasické mozaiky.

Zveme Vás na výstavu jeho reprezentativního díla.

S malířem proběhne v Galerie Crears ve čtvrtek 23. dubna beseda - komentovaná prohlídka začne v 17.00 hod.

Akad. arch. Ingrid Kitzbergerová

Akademický malíř a grafik Jiljí Hartinger je v literatuře, v katalozích a recenzích výstav uváděn také jako Ilja Hartinger. Tak je znám mezi svými přáteli a spoluobčany. Narodil se 20. srpna 1935 v tehdejším Novém Hrozenkově - Karolinině Huti, nynější Karolince. Pochází ze sklářské rodiny. V letech 1952 - 1957 studoval na Střední umělecko průmyslové škole v Brně a poté v letech 1957 - 1963 na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze, v ateliéru malby a grafiky profesora Antonína Strnadela. Ten měl zásadní vliv na kultivaci jeho hlubokého a emocionálně podloženého vztahu k rodnému kraji, a to v kontextu moderní malby a grafiky, v němž mají významné místo také malíři Valašska - Alois Schneiderka, Jan Kobzáň, František Podešva a Karel Hofman.
Po ukončení studia na vysoké škole se Ilja Hartinger vrací do rodné Karolinky. Intenzívně se věnuje výtvarné práci, kterou zakládá na široké škále výtvarných technik - maluje olejem i akvarelem, nejčastěji v kombinaci s kvaší a pastelem, zabývá se volnou a užitou grafikou, zvláště linorytem, vytváří artprotisy, získává první úkoly pro architekturu, vznikají jeho monumentální vitráže technikou leptaného a pískovaného skla, později klasické mozaiky. Do podvědomí zájemců a milovníků umění se zapisuje především jako krajinář. V jeho interpretaci má ktajina Valašska neobyčejně sugestivní a poetické kouzlo. V 60. a 70. letech ilustroval knihy F. Zadrobílka, F. Horečky, F. Čečetky a P. Křenka. Na konci 80. let zredukoval svůj zájem o malbu. Koncentrace na tento výtvarný žánr výrazně obohatila jeho výraz o novou polohu, především rozsáhlé panoramatické pohledy na velká města a v současné době o zcela nově chápané tradice Valašska. Výsledkem jsou obrazy zdůrazňující meditativní rozměr a abstrakci. Ilja Hartinger uspořádal desítky samostatných výstav u nás i v zahraničí, zvláště v Německu a USA, účastnil se řady výstav kolektivních. Tradičně vystavuje především ve Vsetíně, v Okresním vlastivědném muzeu a v galerii " V poschodí ", dále pak v Brně, Ostravě, Luhačovicých a v Karlovském muzeu ve Velkých Karlovicích. V architektuře realizoval na 60 významných velkých děl, především skleněných vitráží.
Pozoruhodná malířova aktivita ve společenském a kulturním dění rodného města Karolinky, kde žije a pracuje. Pro novou radnici vytvořil rozsáhlou vitráž " Píseň rodného kraje ", gobelíny a akvarely, je autorem symbolů města Karolinky a zpracoval řadu scénických návrhů pro místní ochotnický divadelní soubor. Jeho galerie ve středu města je otevřena nejen pro přátele a známé,ale pro všechny zájemce o výtvarné umění.
Ilja Hartinger procestoval takřka všechny země Evropy, vlastní díla konfrontuje s významnými díly ve známých evropských galeriích a tato koncentrace na široký výtvarný kontext mu umožňuje obohacovat uměleckou práci o nové, aktuální a působivé výtvarné prvky.

Ilja Hartinger – malíř nejen Valašska

IljaHartinger „Vpisuje další kapitolu do malířskými legendami opředené oblasti kolem Velkých Karlovic a vrchu Soláně.“ (Dalibor Malina)

Valašská krajina svým typickým rázem, ve kterém se neopakovatelně snoubí oblasti lidskou rukou téměř nedotčené, s místy dlouhodobě kultivovanými, představuje pro práci zdejších umělců nejdůležitější inspirační zdroj a silně prostupuje celým jejich dílem. Samotné panorama a okolí hory Soláň, jako i valašského kraje obecně, mělo pro místní malíře tak osobitý genius loci, že se zde od 30. let 20. století začínají usidlovat, aby této magické dominantě kraje nebyli již pouze nablízku, ale aby s ní splynuli, aby se stali její součástí. Mezi první generaci zde pracujících malířů patřili František Podevša (1893-1979) a Jan Kobzáň (1901-1959). Z dalších nositelů zdejšího odkazu jmenujme Aloise Schneiderku (1896-1958) a neposledního v řadě, současného malíře Ilju Hartingera. Témata, jež tito výtvarníci, občas s jemným pathosem, zpracovávají, zobrazují především krajinu a s ní neodlučně spjatého člověka, který s ní tvoří pevně srostlý a jedinečný celek. Z této tradice vychází také Hartinger, jehož dílo se stalo pro valašskou malbu téměř synonymem.

Raná léta a studia

Prostředí, ve kterém se Ilja Hartinger od útlého dětství pohyboval, významně ovlivnilo jeho budoucí umělecké zaměření. Bylo to především zázemí jeho rodiny a také blízkost karolinských skláren, kde později pracoval jako umělecký leptač. Zdá se však, že vývoj budoucího umělce byl nejvýrazněji determinován valašskou kulturou, tradicemi a především obecnou povahou regionu, za kterého tyto vycházejí. Znalost děl mistrů tradiční české malby podněcovala Hartingerův zájem o výtvarné umění, který se projevil v jeho zálibě v kreslení. Kresba tvoří od samých počátků nejdůležitější základ malířovy pozdější tvorby, která z ní i dnes bezezbytku vychází. Chalupy na Raďkově, portréty otce a matky či starých sklářů představovaly ty nejranější náměty, kterými se budoucí umělec zabýval.

Zásadní inspirační zdroj raných Hartingerových prací představuje především setkání s malířem Františkem Podešvou. Další osobností, která předurčila budoucí umělcův vývoj a zásadněji vstoupila do jeho života, byl profesor brněnské SUPŠ Karel Langer.

Tento pedagog se intenzivně věnoval mapování valašské kultury a mladý, již v té době zručný kreslíř, se brzy stal jakýmsi externím asistentem, který Langerovi při jeho etnografickém bádání pomáhal. Od 50. let pak malíř přispíval do sborníku Valašsko svými kresbami, v nichž rozvíjel mnoho motivů, které ve své tvorbě později využil. Tato dokumentárně-umělecká práce ještě prohloubila jeho, již tak silný, zájem o místní tradici a reálie a podpořila rozhodnutí skutečně seriozního studia umění.

V roce 1952 nastupuje Hartinger na SUPŠ do Brna. Důraz prof. Langera na kresbu ještě více podnítil malířův zájem o tuto oblast tvorby. Po ukončení studia roku 1957 se nakrátko vrací do rodného kraje, aby však ještě týž podzim nastoupil na VŠUP v Praze do ateliéru ilustrační grafiky Antonína Strnadela.

Tehdejší výjimečné prostředí na VŠUP představovalo ideální zázemí, ze kterého měly vzejít základy pro pozdější umělcovu tvorbu. Téma závěrečné Hartingerovy práce byl návrh propagačních materiálů a plaket k výstavě o lidovém včelařství. Zadání bylo poté rozšířeno na sérii poštovních známek a cyklus monotypů s krajinářskými motivy. Studia dokončuje roku 1963. Poté nastupuje do Etnografického ústavu v Brně, aby se však zakrátko opět vrátil na Valašsko.

Samostatná umělecká dráha

V této situaci je čerstvý absolvent postaven před existenciální otázku, jakým směrem svou tvorbu nyní zaměřit. Výběr padne na oblast užité grafiky. K vyniknutí v tomto oboru má malíř zřejmé předpoklady a období převážně grafického vyjadřování představuje významnou kapitolu v kontextu jeho celé jeho pozdější tvorby.

Rané období grafické

Po ukončení studií se tedy umělec věnuje drobné grafice, různým diplomům či plaketám. Hlavní technikou, která se k naplnění výtvarné představy jeví jako nejvhodnější, je Hartingerovi linoryt. Podobně jako jeho učitel Langer používá linoryt obrácený, tedy bílou linku na tmavém podkladu. Touto technikou chtěl „uměleckými prostředky vyjádřit podstatu Valašska a propojení jeho duchovních tradic a materiálních krás“. Signifikantními znaky autorova osobitého stylu je zde především důraz na linearitu a tradiční symboliku spojenou s Valašskem. Grafika pak umělce provází ještě v 70. a 80. letech. Později se však ocitá na okraji zájmu, aby ustoupila malbě, ve které je však stále přítomna svými základními tvůrčími principy.

Knižní ilustrace

Rozpětí Hartingerových výtvarných zájmů již od dob studií dokládají také jeho knižní ilustrace. Nejedná se však o žádnou systematičtější nebo zaměřením koherentnější polohu jeho díla. Prvotinu v tomto ohledu představují ilustrace vzniklé ještě na VŠUP, které doprovodily básnickou sbírku Františka Zadrobílka Velká denní hudba z roku 1962. Zmínit můžeme ještě například tisky k Wolkerově Baladě o nenarozeném dítěti (1973) nebo Zlaté studánce (2001), která je v řadě těchto prací zatím poslední.

Inspirace v zahraničí

Od 70., intenzivněji potom v 80. a 90. letech podniká Hartinger četné zahraniční cesty za uměním. V Anglii se obdivuje například Turnerovi, ve Španělsku a Itálii na něj zase silně zapůsobil El Greco. Pokud bychom však chtěli k malířově tvorbě nalézt nějakou paralelu ukotvenou v klasických kanonizovaných stylech, mohli bychom ji jistě spatřovat v díle francouzských Impresionistů, kteří zpracovávali podobné motivy a byli fascinováni světlem a jeho účinků na vnímání krajiny. Tyto zahraniční studijní cesty nebývají pro malíře samoúčelné, úzce totiž souvisejí s řešením jeho vlastních výtvarných problémů.

Práce ve skle

Na počátku 70. let také začínají vznikat první Hartingerovy práce ve skle. S tímto materiálem již získal zkušenosti v době, kdy byl zaměstnán v karolinské sklárně v leptárně. Při této práci se umělec neomezil na žádné šablonovité zpracování, nýbrž se sklo pokusil uchopit komplexněji. Experimentuje s jeho různými druhy a technikami vzniku výsledného díla. Rodí se tak především vitráže a mozaiky z barevného nebo čirého leptaného skla, jež nacházejí uplatnění jako dekorační, často téměř architektonické prvky ve veřejných prostorech. Podobně jako v grafice, zaujímá ve skle přední místo lineární rozvržení tématu a důraz na strukturu výsledného povrchu. Toto období zaujetí vitráží a mozaikou pokračuje ještě v 80. letech, po nichž soustředění na sklo z výčtu autorových hlavních zájmů mizí.

Valašsko a velkoměsto

Od 90. let zaujímají v Hartingerově tvorbě přední místa olejomalba, kvaš a akvarel. Důraz celkového působení díla na diváka je položen především na krajinu, figury tvoří pouhou stafáž. Zájmu o figurální námět jsme svědky až v pracích pozdějších, ani zde se však nejedná o pokusy o psychologický rozbor či studii.

Tématika Valašska proniká do malířovy tvorby od jejích samých počátků. Je přítomna již v prvních karolinských kresbách nebo v pracích, které vznikly na VŠUP na počátku 60. let. V této době se také objevuje prvek práce se stékající barvou, jeden ze základních signifikantních prvků Hartingerovy tvorby. Z valašských motivů, jež určují charakter jeho díla nejzásadněji, to byla především krajina a její mnohotvárnost v místě i čase. Názvy děl s touto tématikou téměř nikdy neodkazují ke konkrétním místům, neboť je také nezobrazují.

Jejich lehce poetické názvy dokládají záměr nemalovat konkrétní krajinu, ale spíše se touto nechat volně inspirovat. Stejným způsobem přistupuje Ilja Hartinger k námětům měst. Tyto rozlehlé panoramatické pohledy jsou zhmotněním a parafrází pocitů, které v umělci reálné a konkrétní místo zanechalo, avšak nemá představovat jeho doslovnou citaci. Vše je zde ponecháno na fantazii diváka, pro kterého se výjev může stát jakýmkoliv místem, s nímž má spojeny podobné emoce jako malíř, který jej zpodobnil.

Současná tvorba

Směr, jímž se Ilja Hartinger v posledních obdobích své tvorby vydal, je poněkud odlišný od koncepcí jeho dřívějších prací. Je zde patrný vývoj umělecký a také změna prizmatu, kterým ke své tvorbě přistupuje. Na rozdíl od raného období, které datujeme ještě na akademii, je přibližně od 80. let v jeho díle přítomno více nevyřčeného, něčeho lehce tajemného. V posledních letech jsme svědky pokusu o jakési komplexní uchopení umělcova náhledu na valašskou krajinu a vycezení její nejčistší esence, již se snaží na svých plátnech zachytit. Patrný je také posun k abstrakci. Krajinu již nemusí představovat téměř doslovně ztvárněné panorama, stejně jako plátna Kamenné či Modré město nemusí nutně vypovídat nic o jejich imaginární podobě. Pozornost je zaměřena na celkové vizuální působení díla, na práci s barvou a její kompozici a také na strukturu povrchu.

Zatím poslední v řadě samostatných Hartingerových výstav v galerii Crears klade důraz na demonstraci různých přístupů a témat, kterým malíř v posledních letech věnuje nejvíce pozornosti. Vznikají tak plátna v „klasickém“ stylu valašských krajin, ale patrný je také zájem o jakési vlastní rozkládání forem a o abstrahování toho nejzásadnějšího z celkového obsahu námětů.

Luboš Gassmann

Zdroj: MALINA, Dalibor. Malíř a grafik Ilja Hartinger. Vsetín: Dalibor Malina, 2005.

31. 3. 2015 – 30. 4. 2015