Umělci - Galerie Crears

Braňo Jánoš

Narodil se 12. srpna 1963 v Banské Štiavnici.

Po absolvování Střední umělecko-průmyslové školy v Kremnici pracoval jako konzervátor na Oravském hradě a v Oravské galerii v Dolním Kubíně.

Od roku 1996 působí jako výtvarník ve svobodném povolání. Věnuje se komorní a interiérové tvorbě a monumentálním pracím v architektuře.

Jeho díla jsou zastoupena v domácích i zahraničních sbírkách.

* narozen 12.8.1963 v Banskej Štiavnici

* 1982 absolvuje SUPŠ v Kremnici

* konzervátor na Oravském hradě a v Oravské galerii v Dolném Kubíně

* od 1996 působí jako samostatný výtvarník

Braňo Jánoš vidí svět jako koláž. O takovémto způsobu nazírání podstaty věcí však pilné pozorovatele jeho pláten, pomalovaných desek nebo listů papíru nemusí nikdy zdlouhavě přesvědčovat. Jeho dílo hovoří jazykem zcela svébytným a tak samostatným, že jeho výpověď o tom, co se děje kolem nás by snad ani nepotřebovala vlastní rovinu autonomní existence. Bylo by možné vystačit si pouze s obrazy. S tímto se však autor v žádném případě nemůže smířit. Cítí totiž, že by o nic, co nezůstalo skryto jemu, neměl připravit ani nás, i když si to budeme muset zasloužit. Výtvarník divákům nabízí velmi neotřelé prolínání perspektiv pohledů na svět, v němž existujeme, s dobami dávno minulými. A byla by jistě škoda, kdybychom nepřijali jeho výzvu k této zkoušce schopností naší fantazie.

Šíře technik, médií, námětů a jejich kreativně bezbřehé variování bychom mohli určit jako typický znak výtvarníkova osobitého rukopisu. Tímto ovšem výčet typičností, zdá se, končí. Dále již existuje pouze samotné dílo, které je třeba uchopit s takovou dávkou kreativity, s jakou bylo vytvořeno.

Nejširší prostor v autorově tvůrčí činnosti si nárokuje malba. Mimo klasické malby na plátno je to také dřevěná deska, která umělci často slouží jako podklad. Tato v dávné historii malířství hojně užívaná a velmi specifická podložka zažívá v Jánošových rukou svou renesanci a dokazuje, že i dnes se možnost jejího využití o nic nezmenšila. Ostatně není to jen tato jediná kvalita, díky které máme tendenci nazírat chvílemi autorovu tvorbu jako „staromistrovskou“ ve smyslu přetavení přesného pozorování námětu do výsledného díla. U Jánoše se jedná o celkově komplexní přístup k malbě, který je pevně zakotven v dobách jeho studií a pozdější práci konzervátora. Patrný je jeho výjimečný cit pro kombinování různorodých materiálů a především schopnost s nimi mistrovsky pracovat.

Malba, prořezávané plátkové zlato, dřevořezba nebo zakomponování prvků působících dojmem vlepené fotografie. Souhrn všech těchto technik, často i na jediném díle, jejich bravurní zkombinování a zpracování poukazuje na malířovu výjimečnou zručnost při práci s různými materiály. Efekty, kterých takto dosahuje, jsou pozoruhodné, jsou prostorové a zábavné a jsou originální. Zároveň však svými důsledky překračují rámec klasického obrazu. Připevní-li autor tři vyřezané ryby na podložku, byť do rámu, nebo přilepí-li namalované ženské postavě dřevěná křídla, budeme nejspíše na rozpacích, zda ještě stojíme před obrazem či asambláží nebo zda pro nás Jánoš nevymyslel vlastní koncept.

Důležitou úlohu v autorově díle hraje volba materiálu. Přes rozmanitost používaných médií je důsledně a s rozmyslem využíván vždy přesně ten, který je schopen bezezbytku naplnit malířovu představu o jeho budoucí úloze. Při rozmýšlení o podkladu pro dílo není volba plátna nebo dřeva pouhou volbou podložky. Podíváme-li se na Jánošovu práci pozorněji, zjistíme, že důsledně užívá právě ten podklad, který pro budoucí dílo poskytne tu nejlepší výchozí pozici. Mimo jiné můžeme podle tohoto také určitým způsobem autorovo dílo lépe uchopit. Jakési přibližné rozlišení můžeme definovat asi takto. Plátěný podklad slouží k evokování určité nálady, k hyperrealistickému zachycení přírodní scenérie nebo ke studiu optických struktur. Tedy tam, kde je požadován jistý stupeň účinku typického povrchu plátna a jeho určitá „prostorovost“. Dřevěného podkladu je užito zase tam, kde malíř dává plný průchod své bohaté fantazii, tam, kde charakter dřeva podtrhne jistou hravost námětů, představivost a také evokuje silnější sepětí s přírodou. Toto odlišení je však jen velmi přibližné a napříč celým malířovým dílem je možné nalézt četné průniky a konfrontace obou uvedených uchopení.

Definovat témata Jánošovy tvorby jinak než výčtem jednotlivých prvků je nesnadné. Bohatý zástup, na první pohled různorodých jednotlivostí, které byly vytrženy z tradičních schémat, ve kterých jsme je obyčejně zvyklí vnímat, tvoří umělcův specifický výtvarný svět. Motivem, který nám přece jen poskytuje pevnější základ, je často zobrazovaná lidská figura, torzo či pouhá tvář mladé ženy – dívky. V kompozicích je doplňují ptačí hnízda, koňské hlavy či jiné prvky s téměř dadaistickou „návazností“. Často se opakujícím motivem je také sakrální tématika. Holub sedící v hnízdě na pozadí ve stylu ravennské mozaiky, motiv Nesení kříže či Ukřižování, ovšem zobrazené opět v překvapivé společnosti kohoutí hlavy nebo polonahé ženy, jsou jen některé nevšední náměty, které umělec ve své tvorbě zpracovává.

Určitým doplňkem Jánošova díla, kterému však v žádném případě nelze přiřknout nijak menší hodnotu než malbě, jsou autorovy práce v pastelu a kresba. Tato poloha umělcovy tvorby, která se do výstavního konceptu již bohužel nevešla, představuje komornější práce v lehce romantických odstínech námětů i samotného zpracování a vyniká velmi přesným pozorováním skutečnosti a bravurou provedení. Především suché pastely představují nejčastěji zasněné pohledy na úchvatnou slovenskou krajinu, zatímco kresby nás zavádí do prostředí konkrétních vesnic a měst a důkladně nás seznamují s malířovým viděním v čistém médiu kresby. Luboš Gassmann

23. 6. 2015 – 1. 8. 2015