Více o umělci Ivaně Štenclové

Mezi léty 1999–2005 studovala u prof. Jitky Svobodové v Ateliéru kresby na Akademii výtvarných umění v Praze. Vystavovat začala ještě za dob studií. Její studentská tvorba byla oceněna Ateliérovou cenou (2002, 2003). Za svou diplomovou práci získala cenu Josefa Hlávky (2005). V roce 2008 byl oceněna Cenou diváků, Galerie kritiků.
Je zastoupena v domácích a zahraničních sbírkách. Vedle tvůrčí práce se příležitostně věnuje i činnosti kurátorské (Smalt Art 2011, 2012).

text: Mgr. Tomáš Koudela, Ph.D.

Absolventka Akademie výtvarných umění (ateliér kresby, prof. Jitka Svobodová) v Praze patří mezi výrazné autory, kteří svým dílem oslovili veřejnost už za vysokoškolských studií a jejichž nástup na uměleckou scénu byl proto plynulý a přirozený. Experimentuje s formou a často zpracovává netypické výtvarné materiály (kreslí tavnou pistolí i injekční stříkačkou, vrství obrazy z izolačních krytin, plete je z drátů, užívá malířského dekoračního válečku či razítek, vypaluje laserem motivy skrze plech, atd.) Obsahový náboj jejích děl vždy vystupuje intenzivně do popředí a dokonale zvládnutá, často objevná, technika ho jen podporuje. Malířka s nezvyklou invencí stále hledá nové cesty a způsoby zobrazení svého klíčového tématu, jímž byly a jsou její nejužší vztahy. Štenclová je zastoupena sedmi díly v pražské Národní galerii i ve významných světových sbírkách - např. Nadace J.a M. Jelínek, Švýcarsko či Museum moderního umění A. Warhola, Slovensko.
V současnosti žije a pracuje v Ostravě.

Poslední série obrazů - VÝSTAVA ZOE

Ivana Štenclová studovala v letech 1999-2005 na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru kresby Jitky Svobodové a kresba také dodnes zůstala jejím klíčovým vyjadřovacím prostředkem. Přestože se poslední dobou nadchla kouzlem svobodně se rozpíjející barvy, kresebná linie je stále určujícím faktorem jejích obrazů. Uplatňuje se  především v ornamentech, které však nemají zdaleka jen dekorativní funkci. Umocňují obsah obrazu a často jej i spoluvytvářejí.

Od roku 2000, kdy jako studentka poprvé vstoupila na uměleckou scénu, jsou páteří tvorby Ivany Štenclové mezilidské, především pak rodinné vztahy. Jestliže zpočátku podrobovala analýze své vlastní dětství a nejbližší příbuzné, dnes je tématem jejích děl její vlastní mateřství a dcera Zoe.

Téma rodiny a dětství se v průřezu dějin umění jeví jako posvátné. V pojetí Ivany Štenclové má ale silně ambivalentní příchuť. Její dětské tváře z roku 2003, vytvořené z fragmentů umělohmotných panenek, v sobě skrývaly příbuznost s brutálními asamblážemi Niki de Saint Phale, těla zdeformovaných monstrózních hraček odkazovala k perverzním spletencům těl surrealisty Hanse Bellmera. Už tehdy, v samotných počátcích, se důležitým prvkem její tvorby stala maska. Původně se jednalo o anonymní tváře hraček, které jako by měly zakrýt skutečné emoce, zároveň ale posilovaly tušení jen těžko vyslovitelných skutečností a pocitů úzkosti. Později se maska transformovala do ornamentálních kresebných, razítky či dekorativním malířským válečkem vytvořených vzorů, připomínajících tetování, nebo kmenové válečné líčení, ale také dezény krajek a výšivek úzce spojených se symbolikou domova. Mnohdy zkomponované ze znaků života a smrti (ženská pohlaví, lebky) ani nemohly být samoúčelně zdobné. Jako rentgenové snímky (s nimiž autorka ostatně i přímo pracovala) obnažovaly podstatu – a tím i obojakost – skutečnosti, ve které se mísí krása a ošklivost, zrození a zmar, touha a děs. Právě ony „masky“ zakleté v ornamentální spleti čar a vzorů vyjadřují mnohovrstevnatost prožitku, který pouhá tvář nedokáže vyjevit.

Ivana Štenclová nefabuluje, vždy maluje to, co prožívá. I proto je sama sobě často modelem – autoportréty jejímu dílu jednoznačně vévodí. V předposledním cyklu, v němž zpracovávala své těhotenství, pokryla v roztouženém a zároveň rozpaky protkaném očekávání něžnými květinovými ornamenty ultrazvukový obraz svého tehdy ještě nenarozeného dítěte. I její nejnovější série vychází z jejích autentických pocitů matky, které nejsou vždy zcela jednoznačné. Nadšení se tu mísí s údivem a obavami, moc ovládat s bezmocí nad vůlí přírody. Metaforou nepředvídatelnosti, živelnosti a nezkrotnosti osudu je zde voda, která se v malbách Ivany Štenclové uplatňuje prostřednictvím lazurních skvrn barevnou tuší rozpíjejících se na savém podkladě nenašepsovaného plátna.

Ivanino mistrovství tkví nejen v dokonalém zachycení emocí obsažených ve vlastní nebo cizí tváří, ale právě i v kongeniálním použití různých materiálů. V „těhotenském“ cyklu používala jako podklad stará prostěradla, která nejen, že umožňovala nekontrolované rozpíjení barev a jejich prolínání, ale byla i corpus delicti milování a početí. Křehkost nového života i jeho nevyzpytatelnost se nyní zhmotnily v barevných bublinách, které malířka aplikuje na látku. Tam je nechává volně vsakovat a vrstvením jejich různých barevných valérů modeluje portréty dcery, stejně jako svoji vlastní tvář nebo podobu svého partnera - otce dítěte. Nezvladatelná touha být pánem situace jí velí vyznačit obrysy skvrn kresebným zásahem – a tím je usměrnit. Jednotlivé kontury dohromady vytvářejí síť komplikovaných vztahů, souvislostí a emocí které determinují vyvíjející se vztah matky a dítěte i podhoubí začínajícího života. Ten je z pohledu matky – malířky vystaven neustálému ohrožení, které se na jednom z obrazů zpřítomňuje prostřednictvím terče na těle miminka. Tento symbol všudypřítomné číhající smrti se v tvorbě Ivany Štenclové objevuje dlouhodobě, nyní však v kontrastu se subtilním tělíčkem kojence působí zvláště mrazivě. Jeho umístění na bříško, tam, kde se skrývá fyziologická podstata holčičky a tím i její budoucí sociální role, koresponduje s cibulákovými vzory spojenými s tradičními rodinnými hodnotami, které zdobí její portrét na jiném obraze, a akcentuje tak s jemnou ironií její gendrové předurčení.

Formální bravura Ivaně Štenclové dovoluje libovolné experimenty, aniž by ji stahovala do manýry. Obsahový náboj jejích obrazů vždy vystupuje intenzivně do popředí a dokonale zvládnutá, často objevná, technika ho jen podporuje. Malířka s nezvyklou invencí stále hledá nové cesty a způsoby zobrazení svého klíčového tématu, jímž byly a jsou její nejužší vztahy.

Terezie Zemánková

Studia
1999 – 2005  Akademie výtvarných umění v Praze, obor kresba, prof. J. Svobodová
1995 – 1999  Střední uměleckoprůmyslová škola v Opavě

Samostatné výstavy

2012 Uvězněné obrazy, Galerie Peron, Praha
2012 Zoe, Novoměstská radnice, Praha
2011  Suma sumárum, Galerie Stará radnice, Vsetín
2011  Ála Diana, Galerie Orlovna, Kroměříž
2010  Ála Diana, Obecní dům, Opava
2010  Ivana Dixit, České centrum, Stockholm, Švédsko
2010  Zygota, Galerie Peron, Praha
2009  Ivana Dixit, Ostravské muzeum, Ostrava
2009  Bok po boku, Muzeum stříbra, Kutná Hora
2009  Ivana Dixit, Galerie Millennium, Praha
2008  CT mojí hlavy, Městské divadlo, Kolín
2008  Vražda v domě, Galerie Beseda, Ostrava
2007  Drátěná košile, hotel Zlatá Praha, Praha
2007  Něžný mirelon, Dům umění, Opava
2007  Nahá, Galerie Peron, Praha
2006  Nahá, Museum moderního umění A. Warhola, Medzilaborce, Slovensko
2006  Známí neznámí, GPS Art Gate, Praha
2005  Mé vědomí věčnosti, Nová síň-Malá galerie, Praha
2005  Ivana Štenclová, AF CAFE(Artforum), Žilina, Slovensko
2004  Po dvaceti třech letech, Galerie Gaudeamus, Vítkov
2003  Toy, klub Metro, Telč
2002  David a Šárka, galerie U Mloka, Olomouc
1999  Studentská výstava v budově SUPŠ, Opava

Společné výstavy
2012 Valašské mámení, Rajnochovice
2011  Salon 1, Gottfrei, Opava
2011  Theatre Mundi, Galerie kritiků, Praha
2011  Theatre Mundi, Mältinranta , Tampere, Finsko
2011  Female hysteria, Galerie Peron, Praha
2010  Smalt art, Prokešovo náměstí, Ostrava
2010  Smalt art, Nostický palác, Praha
2010  Female hysteria, Galerie Beseda, Ostrava
2009  Female hysteria, Galerie Diamant, Praha
2008  Něco z dovolené, Uni Credit Bank, Praha
2008  International triennale of contemporary art, Národní galerie, Praha
2008  Intercity Berlín – Praha, Berlín, Německo
2007  City jsou přežitek, České centrum, Praha
2007  Intercity Praha – Berlín, Výstavní síň Mánes, Praha
2007  Autoportrét, Galerie La Femme, Praha
2006  Spřízněni…, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2006  Jenewein – 6. symposium současného výtvarného umění, Sankturinovský dům, Kutná hora
2005  Mezinárodní projekt Art for Chelmek", galerie Epicentrum, Chelmek, Polsko
2005  Umělecký salon, Městské museum, Polička
2005  Podzimní salon III, galerie Gaudeamus, Vítkov
2005  Diplomanti AVU, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2005  Druhý pohled - Mezinárodní bienále současného umění, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2005  Art kontakt, Galerie U Dobrého pastýře, Brno
2005  Doma ale venku, Dům umění, Opava
2004  Podzimní salon II, galerie Gaudeamus, Vítkov
2004  Ateliér kresby, zámek v Bruntále
2004  Prager Akademie der Bildenden Kunste", KunstHaus am Schϋberg, Ammersbek, Německo
2004  Variace 04, studenti versus studenti-žáci versus žáci, divadlo Novanta, Mělník
2003  Podzimní salon I, galerie Gaudeamus, Vítkov
2003  Bezručova Opava, Dům umění, Opava
2003  Nejmladší, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2001  S láskou SASu, Kongresové centrum, Praha
2000  "UMJENÍ", Dům umění, Opava

Stipendia, ceny, granty
2008  Cena diváků, Galerie kritiků
2005  Cena Josefa Hlávky
2003  Ateliérová cena
2002  Ateliérová cena

Sympózia
2012  Smalt Art, Ostrava (kurátor)
2011  Smalt Art, Ostrava (kurátor)
2010  Smalt Art, Ostrava
2009  Symposium Jantarová cesta, Hradec nad Moravicí
2008  Symposium Albertovec, Opava
2006  Sympozium Felixe Jeneweina, Kutná Hora


Zastoupení ve sbírkách
Národní galerie v Praze
Nadace J. a M. Jelínek, Švýcarsko
Sbírka města Chelmek, Polsko
Muzeum moderního umění A. Warhola,Medzilaborce, Slovensko
Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora
Soukromé sbírky

ul. Na zahradách 2186, Rožnov pod Radhoštěm v termínu 26. 8. 2023 – 21. 10. 2023.

Studium:
2006 – 2012 Akademie výtvarných umění v Praze, profesor Vladimír Kokolia a profesor Jiří Sopko
2004 – 2005 Ústav umění a designu v Plzni, Západočeská univerzita
2002 – 2008 Západočeská univerzita, Plzeň, učitelství výtvarné kultury

Samostatné výstavy:
2020 ŠOPA gallery, Košice, “CESTA KOLEM MÉHO POKOJE“
2020 HOLLEREI gallery, Vienna, “HEAD IN THE CAGE“
2019 GAVU, Cheb, “ZIMMERREISE“
2019 GALERIE VÁCLAVA ŠPÁLY, Praha, “ STROMOLEZEC “
2019 NOVÁ GALERIE, Praha, “BIG LITTLE BIG HORN “
2018 GALLERY 17/18, OTAWA, CANADA, “BETWEEN LAYERS“
2018 GALERIE CAESAR, Olomouc, “SMUGGLER“
2018 NEVAN CONTEMPO, Praha, “TEKUTOST“
2017 CAMAC GALERIE, France/ Marnei sur Seine, “PAINTINGS BY THE SEINE“
2017 GALERIE MĚSTA TŘINCE, Třinec, “NĚCAŘ“
2017 GALERIE U BETLÉMSKÉ KAPLE, Praha, “PROTOTYPY ILUZE“
2016 GALERIE MAGAZÍN, Terezín, “SLAVERY“
2016 HOLLEREI GALERIE, Wien/ Auastria, “TANGIBLE ECHOES“
2016 GALERIE 209, Brno, “HODINA KRESLENÍ“
2016 GALERIE VYŠEHRAD, Praha, “HANKA A LINDA“
2015 GALERIE DOLE, Ostrava, “LOOS JE MRTEV AŤ ŽIJE ORNAMENT“
2015 NOVÁ GALERIE, Prague, “INVENTURA“
2015 DORKA GALLERY, Domažlice, “108, 6 PFERDESTARKE“
2014 Mo.ë Vienna, Vienna , “PARAVENT“
2014 35m2 GALLERY, Praha, “LIAR PARADOX“
2014 OFF/FORMAT GALLERY, Brno, “STAFFAGE OF THE PRESENCE“
2014 DOMA GALLERY, Kyjov, “CUT”
2014 D9 GALLERY, České Budějovice, “THE ARTIST’S DREAM”
2013 K.ART.ON GALLERY, Prague, “THE CRIME SCENE“
2013 NAU GALLERY, Prague, “CLEAN BLACKBOARD“
2012 PŮDA GALLERY, Jihlava, “PRINCIP PŘEPLŇOVÁNÍ”
2012 GHMP/ Dům u Zlatého Prstenu, Prague, “S = π . r 2”
2011 Slovácké divadlo Uherské Hradište v rámci LFS, “CIRCLE CINEMA”
2010 Carrysfort rd. 66, London, “FACES AND PLACES”
2008 OGV, Jihlava, “VŠECKO JE JINAK”

Více o umělci Jakub Tomáš

Více o umělci Igor Kitzberger

Bio:

24.05.1963 Narozen v Novém Jičíně

1978-1982 SUPŠ v Turnově (umělecké kovářství, prof. Alena Zetová)
Studijní pobyt ve Freiburgu (umělecký kovář Kurt Ebigt)

1984-1990 VŠVU v Bratislavě (figurální a reliéfní sochařství, ak. soch. Ján Kulich, ak. soch. Ladislav Snopek)

1992 Studijní cesta San Servolo (poblíž Benátek)

1990 – dosud Volná tvorba

Akademický sochař Igor Kitzberger narozen 24. 5. 1963 v Novém Jičíně

Akademický sochař Igor Kitzberger patří mezi nejpřednější současné české sochaře, kteří tvoří v oboru kovové figurální plastiky. Jeho tvarově excentricky vypjaté práce se však pozoruhodně odklání od klasické sochařské estetiky a činí tak zážitek setkání s jeho dílem něčím skutečně fascinujícím. Od tradičních sochařských technik, jako je odlévání či tesání se způsob autorovy práce poněkud odlišuje. K budování objemů sochy sice přistupuje plastickými metodami přidáváním hmoty, avšak vlastního materiálu se zmocňuje výhradně rukodělnými kovářskými a železozpracujícími technikami, jako jsou kování, svařování, broušení či pájení. Vznikají tak vizuálně i obsahově mimořádná umělecká díla, jejichž expresivitou nabité vzezření má velmi silnou výpovědní hodnotu. Kitzbergerovu tvorbu bychom mohli asi nejlépe charakterizovat výsostným zájmem o pohyb a výraz, důrazem na emocionalitu a expresi a také značnou pozorností upřenou k, často pohnutému osudu a vnitřnímu světu jeho konkrétních postav.

V rozsáhlém konvolutu sochařových děl můžeme pozorovat několik stěžejních témat. Patří k nim především figurální portrétní plastiky významných osobností kultury nebo postavy vyňaty z divadelního prostředí, jako herci, harlekýni či tanečníci. Mimo tyto se pak jeho zájmu těší stylizované studie hlav, bytosti na rozhraní zvířecí a lidské podstaty či alegorické figury. Ve všech tématech však Kitzberger klade důraz především na výraznou, až teatrální řeč těla, gest a mimiky, přičemž neoddělitelnou kvalitu představuje také pohyb. Umělcovy postavy jsou téměř vždy zachyceny v dynamických, někdy až neklidných pozicích. Svými pohyby vyjadřují nejen abstraktní estetické vlastnosti pro určitý vizuální účinek, ale jakoby nám tímto beze slov zvaly do svého vnitřního světa.

Z ohně vzešlé dílo Igora Kitzbergera je velmi rozsáhlé a jeho práce jsou rozesety v soukromých sbírkách i významných galeriích nejen po celé Evropě, ale i například v USA, Indii nebo Japonsku. Kromě intenzivní sochařské tvorby se umělec věnuje také kresbě a svá díla pravidelně vystavuje na četných domácích a zahraničních expozicích. Ze zahraničních realizovaných výstav uveďme například realizace v Holandsku, Lucembursku, Itálii, Francii či ve Španělsku. Autor realizoval také početné projekty, které jsou umístěny ve veřejných prostorech nebo budovách. Vytvořil tak například rozsáhlý cyklus plastik „Lucemburkové“, památníkovou sochu J. A. Komenského pro německý Babelsberg a Fulnek, sochy Cyrila a Metoděje pro pražský institut J. A. Komenského, insignie Filosofické a Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity nebo sportovní trofeje pro Rakouský Olympijský svaz. Igor Kitzberger se také zúčastňuje zahraničních i domácích sochařských a kovářských sympozií, po mnoho let byl například pravidelným účastníkem helfštýnského Hefaistonu, na kterém byly jeho díla ověnčeny několika cenami.

Výstava v novém pavilónu stage garden GALLERY CREARS (Na zahradách 2186) bude v termínu od 18. 4. 2020 – 6. 6. 2020.

Prodejní výstava bude přístupná od 6. 6. 2018, ale slavnostní vernisáž výstavy BLÍZKÉ SVĚTY proběhne 27. 6. 2018 v 17.30 h, kdy bude výstava doplněná o malby Ivana Pavleho.

Upozorňujeme zájemce o tvorbu Akademického sochaře Igora Kitzbergera na soubornou neprodejní výstavu OHLÉDNUTÍ vytvořenou ze soukromých sbírek, která proběhne v Lipníku nad Bečvou od 16. 6. – 16. 9. 2018

Ve spolupráci s KIS města Přerova, Výstavní síň Pasáž, jsme připravili výstavu Igora Kitzbergera.

Od roku 1990 realizuje ve svém sochřském ateliéru plastiky z bronzu a oceli.

V průběhu let se z Igora Kitzbergera stal mezinárodně uznávaný sochař, kterého díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách i ve významných světových galeriích.

Video Luxemburkové Igora Kitzbergera

Výstava „Magičtí Lucemburkové“ se uskuteční v Ostravě od května do září 2015.

Více informací o výstavě

Výstava Musei di Villa Torlonia v Římě

Igor Kitzberger – Musei di Villa Torlonia – Roma

První panorama — Druhé panorama — Třetí panorama