Více o umělci Jakub Tomáš

V úterý 19. 9. v 17:00 proběhne v galerii stage garden komentovaná prohlídka výstavy Sám sobě polním robotem společně s malířem a autorem výstavy Jakubem Tomášem.

Tvorba Jakuba Tomáše nebyla nikdy lyrickými citacemi ideálního vnitřního světa. Zobrazoval realitu, která chápala člověka jako entitu zasazenou do kulturní krajiny. Osoby a předměty navíc pojímal jako aranžované prostorové objekty. V aktuální sérii maleb je toto autorovo nazírání výrazně posunuto. Jakub Tomáš pomocí klasické koláže, grafiky a umělé inteligence generuje výchozí scény, jejichž deriváty nebo i konečné výstupy, maluje na plátno. Zaměřuje se především na vztah mezi rurálním, tradičním a rituálním životem, který je pomalu a neodvratně penetrován nejaktuálnějšími vynálezy a trendy. Toto prolnutí a konečně definitivní splynutí mezi starými a aktuálními momenty našich životů a snažení je momentem, který autora aktuálně fascinuje. Rezonance v určitém specifickém bezčasí jistým způsobem aktuálně umožňuje být sám sobě polním robotem. Sice dost možná na malou chvíli, avšak o to více autenticky.

Jan Kudrna

Absolventka Akademie výtvarných umění (ateliér kresby, prof. Jitka Svobodová) v Praze patří mezi výrazné autory, kteří svým dílem oslovili veřejnost už za vysokoškolských studií a jejichž nástup na uměleckou scénu byl proto plynulý a přirozený. Experimentuje s formou a často zpracovává netypické výtvarné materiály (kreslí tavnou pistolí i injekční stříkačkou, vrství obrazy z izolačních krytin, plete je z drátů, užívá malířského dekoračního válečku či razítek, vypaluje laserem motivy skrze plech, atd.) Obsahový náboj jejích děl vždy vystupuje intenzivně do popředí a dokonale zvládnutá, často objevná, technika ho jen podporuje. Malířka s nezvyklou invencí stále hledá nové cesty a způsoby zobrazení svého klíčového tématu, jímž byly a jsou její nejužší vztahy. Štenclová je zastoupena sedmi díly v pražské Národní galerii i ve významných světových sbírkách - např. Nadace J.a M. Jelínek, Švýcarsko či Museum moderního umění A. Warhola, Slovensko.
V současnosti žije a pracuje v Ostravě.

Poslední série obrazů - VÝSTAVA ZOE

Ivana Štenclová studovala v letech 1999-2005 na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru kresby Jitky Svobodové a kresba také dodnes zůstala jejím klíčovým vyjadřovacím prostředkem. Přestože se poslední dobou nadchla kouzlem svobodně se rozpíjející barvy, kresebná linie je stále určujícím faktorem jejích obrazů. Uplatňuje se  především v ornamentech, které však nemají zdaleka jen dekorativní funkci. Umocňují obsah obrazu a často jej i spoluvytvářejí.

Od roku 2000, kdy jako studentka poprvé vstoupila na uměleckou scénu, jsou páteří tvorby Ivany Štenclové mezilidské, především pak rodinné vztahy. Jestliže zpočátku podrobovala analýze své vlastní dětství a nejbližší příbuzné, dnes je tématem jejích děl její vlastní mateřství a dcera Zoe.

Téma rodiny a dětství se v průřezu dějin umění jeví jako posvátné. V pojetí Ivany Štenclové má ale silně ambivalentní příchuť. Její dětské tváře z roku 2003, vytvořené z fragmentů umělohmotných panenek, v sobě skrývaly příbuznost s brutálními asamblážemi Niki de Saint Phale, těla zdeformovaných monstrózních hraček odkazovala k perverzním spletencům těl surrealisty Hanse Bellmera. Už tehdy, v samotných počátcích, se důležitým prvkem její tvorby stala maska. Původně se jednalo o anonymní tváře hraček, které jako by měly zakrýt skutečné emoce, zároveň ale posilovaly tušení jen těžko vyslovitelných skutečností a pocitů úzkosti. Později se maska transformovala do ornamentálních kresebných, razítky či dekorativním malířským válečkem vytvořených vzorů, připomínajících tetování, nebo kmenové válečné líčení, ale také dezény krajek a výšivek úzce spojených se symbolikou domova. Mnohdy zkomponované ze znaků života a smrti (ženská pohlaví, lebky) ani nemohly být samoúčelně zdobné. Jako rentgenové snímky (s nimiž autorka ostatně i přímo pracovala) obnažovaly podstatu – a tím i obojakost – skutečnosti, ve které se mísí krása a ošklivost, zrození a zmar, touha a děs. Právě ony „masky“ zakleté v ornamentální spleti čar a vzorů vyjadřují mnohovrstevnatost prožitku, který pouhá tvář nedokáže vyjevit.

Ivana Štenclová nefabuluje, vždy maluje to, co prožívá. I proto je sama sobě často modelem – autoportréty jejímu dílu jednoznačně vévodí. V předposledním cyklu, v němž zpracovávala své těhotenství, pokryla v roztouženém a zároveň rozpaky protkaném očekávání něžnými květinovými ornamenty ultrazvukový obraz svého tehdy ještě nenarozeného dítěte. I její nejnovější série vychází z jejích autentických pocitů matky, které nejsou vždy zcela jednoznačné. Nadšení se tu mísí s údivem a obavami, moc ovládat s bezmocí nad vůlí přírody. Metaforou nepředvídatelnosti, živelnosti a nezkrotnosti osudu je zde voda, která se v malbách Ivany Štenclové uplatňuje prostřednictvím lazurních skvrn barevnou tuší rozpíjejících se na savém podkladě nenašepsovaného plátna.

Ivanino mistrovství tkví nejen v dokonalém zachycení emocí obsažených ve vlastní nebo cizí tváří, ale právě i v kongeniálním použití různých materiálů. V „těhotenském“ cyklu používala jako podklad stará prostěradla, která nejen, že umožňovala nekontrolované rozpíjení barev a jejich prolínání, ale byla i corpus delicti milování a početí. Křehkost nového života i jeho nevyzpytatelnost se nyní zhmotnily v barevných bublinách, které malířka aplikuje na látku. Tam je nechává volně vsakovat a vrstvením jejich různých barevných valérů modeluje portréty dcery, stejně jako svoji vlastní tvář nebo podobu svého partnera - otce dítěte. Nezvladatelná touha být pánem situace jí velí vyznačit obrysy skvrn kresebným zásahem – a tím je usměrnit. Jednotlivé kontury dohromady vytvářejí síť komplikovaných vztahů, souvislostí a emocí které determinují vyvíjející se vztah matky a dítěte i podhoubí začínajícího života. Ten je z pohledu matky – malířky vystaven neustálému ohrožení, které se na jednom z obrazů zpřítomňuje prostřednictvím terče na těle miminka. Tento symbol všudypřítomné číhající smrti se v tvorbě Ivany Štenclové objevuje dlouhodobě, nyní však v kontrastu se subtilním tělíčkem kojence působí zvláště mrazivě. Jeho umístění na bříško, tam, kde se skrývá fyziologická podstata holčičky a tím i její budoucí sociální role, koresponduje s cibulákovými vzory spojenými s tradičními rodinnými hodnotami, které zdobí její portrét na jiném obraze, a akcentuje tak s jemnou ironií její gendrové předurčení.

Formální bravura Ivaně Štenclové dovoluje libovolné experimenty, aniž by ji stahovala do manýry. Obsahový náboj jejích obrazů vždy vystupuje intenzivně do popředí a dokonale zvládnutá, často objevná, technika ho jen podporuje. Malířka s nezvyklou invencí stále hledá nové cesty a způsoby zobrazení svého klíčového tématu, jímž byly a jsou její nejužší vztahy.

Terezie Zemánková

Studia
1999 – 2005  Akademie výtvarných umění v Praze, obor kresba, prof. J. Svobodová
1995 – 1999  Střední uměleckoprůmyslová škola v Opavě

Samostatné výstavy

2012 Uvězněné obrazy, Galerie Peron, Praha
2012 Zoe, Novoměstská radnice, Praha
2011  Suma sumárum, Galerie Stará radnice, Vsetín
2011  Ála Diana, Galerie Orlovna, Kroměříž
2010  Ála Diana, Obecní dům, Opava
2010  Ivana Dixit, České centrum, Stockholm, Švédsko
2010  Zygota, Galerie Peron, Praha
2009  Ivana Dixit, Ostravské muzeum, Ostrava
2009  Bok po boku, Muzeum stříbra, Kutná Hora
2009  Ivana Dixit, Galerie Millennium, Praha
2008  CT mojí hlavy, Městské divadlo, Kolín
2008  Vražda v domě, Galerie Beseda, Ostrava
2007  Drátěná košile, hotel Zlatá Praha, Praha
2007  Něžný mirelon, Dům umění, Opava
2007  Nahá, Galerie Peron, Praha
2006  Nahá, Museum moderního umění A. Warhola, Medzilaborce, Slovensko
2006  Známí neznámí, GPS Art Gate, Praha
2005  Mé vědomí věčnosti, Nová síň-Malá galerie, Praha
2005  Ivana Štenclová, AF CAFE(Artforum), Žilina, Slovensko
2004  Po dvaceti třech letech, Galerie Gaudeamus, Vítkov
2003  Toy, klub Metro, Telč
2002  David a Šárka, galerie U Mloka, Olomouc
1999  Studentská výstava v budově SUPŠ, Opava

Společné výstavy
2012 Valašské mámení, Rajnochovice
2011  Salon 1, Gottfrei, Opava
2011  Theatre Mundi, Galerie kritiků, Praha
2011  Theatre Mundi, Mältinranta , Tampere, Finsko
2011  Female hysteria, Galerie Peron, Praha
2010  Smalt art, Prokešovo náměstí, Ostrava
2010  Smalt art, Nostický palác, Praha
2010  Female hysteria, Galerie Beseda, Ostrava
2009  Female hysteria, Galerie Diamant, Praha
2008  Něco z dovolené, Uni Credit Bank, Praha
2008  International triennale of contemporary art, Národní galerie, Praha
2008  Intercity Berlín – Praha, Berlín, Německo
2007  City jsou přežitek, České centrum, Praha
2007  Intercity Praha – Berlín, Výstavní síň Mánes, Praha
2007  Autoportrét, Galerie La Femme, Praha
2006  Spřízněni…, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2006  Jenewein – 6. symposium současného výtvarného umění, Sankturinovský dům, Kutná hora
2005  Mezinárodní projekt Art for Chelmek", galerie Epicentrum, Chelmek, Polsko
2005  Umělecký salon, Městské museum, Polička
2005  Podzimní salon III, galerie Gaudeamus, Vítkov
2005  Diplomanti AVU, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2005  Druhý pohled - Mezinárodní bienále současného umění, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2005  Art kontakt, Galerie U Dobrého pastýře, Brno
2005  Doma ale venku, Dům umění, Opava
2004  Podzimní salon II, galerie Gaudeamus, Vítkov
2004  Ateliér kresby, zámek v Bruntále
2004  Prager Akademie der Bildenden Kunste", KunstHaus am Schϋberg, Ammersbek, Německo
2004  Variace 04, studenti versus studenti-žáci versus žáci, divadlo Novanta, Mělník
2003  Podzimní salon I, galerie Gaudeamus, Vítkov
2003  Bezručova Opava, Dům umění, Opava
2003  Nejmladší, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2001  S láskou SASu, Kongresové centrum, Praha
2000  "UMJENÍ", Dům umění, Opava

Stipendia, ceny, granty
2008  Cena diváků, Galerie kritiků
2005  Cena Josefa Hlávky
2003  Ateliérová cena
2002  Ateliérová cena

Sympózia
2012  Smalt Art, Ostrava (kurátor)
2011  Smalt Art, Ostrava (kurátor)
2010  Smalt Art, Ostrava
2009  Symposium Jantarová cesta, Hradec nad Moravicí
2008  Symposium Albertovec, Opava
2006  Sympozium Felixe Jeneweina, Kutná Hora


Zastoupení ve sbírkách
Národní galerie v Praze
Nadace J. a M. Jelínek, Švýcarsko
Sbírka města Chelmek, Polsko
Muzeum moderního umění A. Warhola,Medzilaborce, Slovensko
Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora
Soukromé sbírky

Více o umělci Ivaně Štenclové

Mezi léty 1999–2005 studovala u prof. Jitky Svobodové v Ateliéru kresby na Akademii výtvarných umění v Praze. Vystavovat začala ještě za dob studií. Její studentská tvorba byla oceněna Ateliérovou cenou (2002, 2003). Za svou diplomovou práci získala cenu Josefa Hlávky (2005). V roce 2008 byl oceněna Cenou diváků, Galerie kritiků.
Je zastoupena v domácích a zahraničních sbírkách. Vedle tvůrčí práce se příležitostně věnuje i činnosti kurátorské (Smalt Art 2011, 2012).

text: Mgr. Tomáš Koudela, Ph.D.