http://textpattern.com/ http://www.galeriecrears.cz/ Čt, 02 dub 2020 11:45:12 CEST, Zimní salon 2019 V zimním období vystavujeme a nabízíme umělecká díla nejvýraznějších osobností české a zahraniční výtvarné scény.

V letošní sezoně můžete navštívit Zimní salon v období od 20. 11. 2019 až do 11. 4. 2020

Více o zimních salonech v minulých letech

]]>
http://www.galeriecrears.cz/aktualni-vystava/zimni-salon-2019 St, 20 lis 2019 14:23:41 CET http://www.galeriecrears.cz/aktualni-vystava/zimni-salon-2019
Oldřich Kulhánek *26. 2 1940, Praha – †28. 1. 2013, Praha

Malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog. V letech 1958–1964 studoval ve speciálním ateliéru užité grafiky pod vedením profesora Karla Svolinského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V počáteční fázi své tvorby se věnoval především tvorbě leptů, v průběhu 80. let se těžiště jeho tvůrčího zájmu přesunulo směrem k litografii a volné kresbě. Jeho práce byla prezentována na mnoha domácích i mezinárodních výstavách. Je významně zastoupen ve sbírkách institucionálních a privátních doma i po celém světě, mj. v Národní galerii v Praze, Jihočeské galerii na Hluboké, Bibliotheque Royale v Bruselu, Centre Georges Pompidou v Paříži, Wallraf-Richartz Muzeum v Kolíně nad Rýnem, Kupferstichkabinett v Drážďanech, Albertina ve Vídni, Stedelijk Museum v Amsterodamu, The Library of Congress ve Washingtonu. Oldřich Kulhánek žil a pracoval v Praze.


Oldřich Kulhánek nastoupil na výtvarnou scénu v 60. letech 20. století. Za svou tvorbu získal celou řadou ocenění: Europahaus Vienna, Biennale Frechen, Biennale Ljubljana, The Grand Diploma for Graphic Art, Tuzla, 1st Prize 4. Biennale of Prints in Wakayama, atd. V 70. letech mu byla znemožněna výstavní činnost, byl politicky perzekuován, šikanován a krátce uvězněn. V 80. letech mu byla oporou, kromě domácích, i celá řada přátel z Holandska, Belgie, Německa, Rakouska, Francie a USA, díky nimž se mu dařilo držet kontakt s mezinárodní výtvarnou scénou. Zásadním zlomem v profesním životě Oldřicha Kulhánka byla sametová revoluce v roce 1989. V roce 1990 navštěvuje Lithographic Workshop v Los Angeles. Následují další cesty do USA. Kromě výstavní činnosti se věnoval i dráze pedagogické, v Atlantic Center for the Arts a taktéž působil na University of Houston Clear Lake v Texasu.
Tvorba Oldřicha Kulhánka má charakter sériové výtvarné práce, namátkou uvádíme cyklus Tváře a Ruce či grafické listy inspirované dílem George Orwella. Jeho tvorba také nabízí významný vizuální akcent formou stylizovaných podobizen historických osobností. Důležitým inspiračním zdrojem byl Oldřichovi Kulhánkovi také sport.


Oldřich Kulhánek je považován za jednoho z nejvýznamnějších tvůrců české grafiky a ex libris. Dlouhá léta se angažoval jako prezident nadace Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Široké výtvarné veřejnosti je mj. důvěrně znám jako autor výtvarné podoby současných českých bankovek a mnoha poštovních známek. Z jeho grafické dílny pochází i poštovní známka s podobiznou exprezidenta Václava Klause.
O své tvorbě autor řekl: „V mém díle naleznete torza lidských tváří, ruce prosící, ruce surové. Pro mě je symbol způsob, jak vyjádřit dobu, kterou žiji, místo, kde žiji. Tím symbolem je pro mě lidská tvář. Lidská tvář se zalepenými ústy, lidská tvář ztrácející se v cárech papíru.”

text: Mgr. Tomáš Koudela, Ph.D.

]]>
http://www.galeriecrears.cz/umelci/oldrich-kulhanek So, 17 říj 2020 17:27:39 CEST http://www.galeriecrears.cz/umelci/oldrich-kulhanek
Peter Nižňanský *7. 7. 1956, Dunajská Streda
Akademický sochař, medailér, restaurátor. V letech 1971–1975 studoval kamenosochařství na Střední škole uměleckého průmyslu v Bratislavě. Po středoškolských studiích se pokoušel třikrát o přijetí na bratislavskou Vysokou školu výtvarných umění. Mezi léty 1978–1984 studoval v ateliéru profesora Jiřího Bradáčka na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1981 studoval na Akademii schöne Kunste v Berlíně.


Vystavoval v mnoha tuzemských i zahraničních galeriích; mj. Paříž, Dijon, Reims, Toulouse, Nimes. Je zastoupen v institucionálních sbírkách – Ministerstvo kultury České republiky, Ministerstvo kultury Slovenské republiky a také v privátních sbírkách – New York, Antverpy, Amsterodam, Oxford, Moskva a Taiwan. Realizoval celou řadu významných sochařských zakázek. Žije a tvoří v Praze.

Hlavním inspiračním zdrojem je pro autora žena. Žena, nejen ústřední výraz biologické objektivity lidstva, tradičně traktovaná tělesnost, reprezentantka projekce přírody v člověka, ale především její bytostně unikátní médium autoprojektivně extenzivní. Umělecká práce Petera Nižňanského je tvorbou sochařskou, reliéfní, medailérskou a restaurátorskou.


Tato mnohočetná tvůrčí jedinečnost vyznačující se dokonalou modelací, předstupuje před diváka jako jedinečný umělecký tvůrce skrze materiálové realizace v bronzu a cínu (s částečnou lokální polychromií) u komorní plastiky, anebo v kameni, dřevu a osinkocementu v monumentálních realizacích.

Komorní plastika není pro Petera Nižňanského výrazovou platformou příprav a skic pro finální realizace ve větším měřítku, ale jedná se o nejpočetnější a plnohodnotnou součást jeho uměleckého projevu. Autor, využívající široké spektrum materiálových variací, se opírá o sochařskou hmotu jako o důležitý skulpturální princip.

Realistická modelace se od poloviny devadesátých let transformuje ve stylizovaný skulpturální objem sevřený pevným tvarem. Ve druhé polovině devadesátých let se Peter Nižňanský účastní celé řady sochařských sympozií, na nichž usilovně experimentuje s formou, tvarem i měřítkem. Pro sochařské dílo následujících let je trvalým a nezbytným východiskem „humanistický étos a vědomí kontinuity s uměleckou tradicí“.

text: Mgr. Tomáš Koudela, Ph.D.

]]>
http://www.galeriecrears.cz/umelci/peter-niznansky So, 17 říj 2020 17:21:50 CEST http://www.galeriecrears.cz/umelci/peter-niznansky
Peter Uchnár Narodil se 11. srpna 1970 v Sobrancích na Slovensku. Studoval restaurátorství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Košicích (1984 – 1988) a na VŠVU v Bratislavě v ateliéru volné grafiky a knižní ilustrace u prof. Dušana Kállaye (1992 – 1999), kde po skončení studia působil jako asistent až do roku 2002. Žije v Pezinku, kromě knižní ilustrace se věnuje volné malbě, grafice, známkové tvorbě a dalším výtvarným aktivitám.

V ilustracích prokazuje nesmírný smysl pro poetiku malby, detail, prostorové vidění a cítění s charakterem příběhu. Jeho výpravné, umělecky výrazné a esteticky působící ilustrace jsou precizně provedené až do nejmenších detailů. Postavičky i zoomorfní prvky mají rovnocenné místo a důležitost.


Peter Uchnár je autor s dětskými očima a dětskou duší, obdařen jemným humorem, laskavým pohledem na svět a intelektuálním rozhledem. Rukopis autora má zvláštní poetiku, v níž se snoubí tajemství a snivost s úctou k textu a čtenáři. Peter Uchnár je Peterem Panem slovenské ilustrace. Svými pracemi nás přesvědčuje o tom, že nejčastěji sní o létání. Jeho postavičky neustále víří v krouživých spirálách, vznáší se, poletují, levitují a celek připomíná lehký stav beztíže. Jeho ilustrace se svojí nespoutanou a nezkrotnou krásou ocitly mezi nejkrásnějšími dětskými knihami.


 

Peter Uchnár získal řadu prestižních ocenění v oblasti ilustrátora tvorby: cenu v soutěži o Nejkrásnější knihu Slovenska 1998 za knihu Gulliverovy cesty 1, Zlaté jablko na Bienále ilustrací Bratislava 1999, Cenu Ministerstva kultury ČR za vynikající ilustrace za rok 1999, 2004, 2009 a 2011, cenu v soutěži o Nejkrásnější knihu Slovenska 2003 za Velkou knihu slovenská pohádek, cenu Ľudovíta Fully za rok 2005, Čestné uznání IBBY za ilustrace v knize Velká kniha slovenská pohádek v roce 2006, cenu v soutěži o Nejkrásnější knihu Slovenska 2008 za knihu Peter Pan, cenu dětské poroty na Bienále ilustrací Bratislava 2009, cenu v soutěži o Nejkrásnější knihu Slovenska 2010 za knihu Oči a rýmy, výroční cenu vydavatelství Albatros za rok 2011.


 

Výběrová bibliografie:
Gulliverovy cesty (J. Swift, Spolek Slovenská spisovatelů 1998), Malovaná abeceda (J. Smrk, Elán 1998), A zvony nezvoní (J. Hindický, Matice slovenska 1999), Kinder- und Hausmärchen (J. Grimm, Paroru-sha 2001 ), Hnali se věky nad hradbami (A. Březen, Vydavatelství Matice slovenské 2000), Kniha džunglí (R. Kipling, Petrus 2002), Druhá kniha džunglí (R. Kipling, Petrus 2002), Miško a jeho kamarádi (B. Lenčová, Vydavatelství Matice slovenské 2003), Velká kniha slovenská pohádek (Ľ. Feldek, Reader Digest Výběr 2003), Čarodějnice z Petrovic (Z. Kuglerová, vydavatelství Matice slovenské 2004), Surprise, surprise (Fukuinkan Shoten 2004), Tři hrdinové (J . Cíger Hronský, Vydavatelství Matice slovenské 2006), Bodenburg – Jerremy (A. Sommer, Shogukan 2007), Modlitbičky (M. Rúfus, Mladé letá 2007), Baba Jaga (Reader Digest Výběr Praha 2008, Bratislava 2009), Gulliverovy cesty (J. Swift, Reader Digest Výběr 2008), Peter Pan (JM Barrie , Slovart 2008), Čtyři skřítci a víla (J. Uličiansky, Perfekt 2009), Tisíc a jedna noc, 6. svazek (Ikar 2010), Jak začít sbírat známky (Perfekt – Slovenská pošta 2010), Dřevěný zámeček (Buvik 2010), Deoduši (J. Werich, Albatros 2010), Tonino, pískový šašek (S. Nui, Perfekt 2010), Kryštofův Vzdušný zámek (L. Karpianus, Albatros 2010), Sůl nad zlato (B. Němcová, Buvik 2011), Studnička (M. Rúfus, SPN – Mladé letá 2011), beowulf ( R. Nye, Plus 2011), Pohádky zpod slovanské lípy (P. Vrlika, Matice slovenská 2013), Turčianske pověsti II (J. Tatár, Matice slovenská 2015), Teta Agáta a její kočičí sedmička (P. Karpiński, Perfekt 2017), slovenské pověsti Marie Ďuríčková (M. Ďuríčková a O. Sliacky, Matice slovenská 2017)


Peter Uchnár o ilustrování:
„Myslím, že ilustrátor by si rozhodne mal prečítať text, nestačí poznať len jej približný obsah. Samozrejme, že zohľadňujem to, pre koho je kniha určená. Pre menšie deti, asi do 6 rokov je nutné, aby ilustrácie boli popisnejšie a konkrétnejšie. Pri väčších deťoch a dospelých už môžu byť ilustrácie menej popisné. Isté nebezpečenstvo napríklad predstavuje stvárnenie hlavného hrdinu, ktorý nemôže byť univerzálny, teda taký, ako si ho predstavuje autor ilustrácií. Každý si ho totiž môže predstaviť inak. Keď čítate text a u hlavného hrdinu nie je presne určené ako vyzerá, čitateľ si ho môže domyslieť podľa vlastných predstáv. A to je pekné na knihe. Na druhej strane, keď ilustrátor hlavného hrdinu skonkrétni, tak čitateľa o túto možnosť ochudobní.“

]]>
http://www.galeriecrears.cz/umelci/peter-uchnar So, 17 říj 2020 11:12:02 CEST http://www.galeriecrears.cz/umelci/peter-uchnar
Dan Trantina se narodil v roce 1965 v Přerově. Po Střední Škole Polygrafické v Brně studuje v letech
1986 – 1992 na Akademii výtvarných umění Praha v atelieru monumentální malby u prof. Načeradského.

Po absolvování AVU působí v Brně, kde zaujal svými expozicemi v Moravské galerii v Brně (kovové skulptury, 1993), galerii Nová Síň v Praze (malba) nebo realizací obřích loutek pro pouliční divadlo Mary Had a Little Lamb (Wien a Sant Lambrecht). V letech 1992 – 1996 realizoval i řadu interiérů (klub Harlem 21, Bumerang klub, hotel Rustical).


V letech 2006 – 2007 získal své místo na losangeleské umělecké scéně. Účastnil se řady uměleckých a výstavních projektů a stal se členem známé umělecké organizace BOX Eight. Pracoval i pro český konzulát v Los Angeles a realizoval velkoformátovou malbou v Tunnel clubu (Downtown LA).
Řadu jeho prací vlastní významné hollywoodské osobnosti.

Po návratu z USA se usídlil v Praze, kde spolupracoval mimo jiné s Petrem Lysáčkem, spolu realizovali například instalaci “Multimouse and Phelps” na Colours of Ostrava v roce 2009.


V roce 2009 se přestěhoval do Mnichova a od té doby střídavě pobývá a tvoří mezi Prahou a Mnichovem.

Od roku 2014 tvoří umělecký tandem s Petrem Motyčkou, zakladatelem Pode Bal působící pod pseudonymem Peter Sadofsky.

]]>
http://www.galeriecrears.cz/umelci/dan-trantina So, 29 srp 2020 10:37:17 CEST http://www.galeriecrears.cz/umelci/dan-trantina
Ivana Štenclová *27. 11. 1980 v Opavě

Absolventka Akademie výtvarných umění (ateliér kresby, prof. Jitka Svobodová) v Praze patří mezi výrazné autory, kteří svým dílem oslovili veřejnost už za vysokoškolských studií a jejichž nástup na uměleckou scénu byl proto plynulý a přirozený. Experimentuje s formou a často zpracovává netypické výtvarné materiály (kreslí tavnou pistolí i injekční stříkačkou, vrství obrazy z izolačních krytin, plete je z drátů, užívá malířského dekoračního válečku či razítek, vypaluje laserem motivy skrze plech, atd.) Obsahový náboj jejích děl vždy vystupuje intenzivně do popředí a dokonale zvládnutá, často objevná, technika ho jen podporuje. Malířka s nezvyklou invencí stále hledá nové cesty a způsoby zobrazení svého klíčového tématu, jímž byly a jsou její nejužší vztahy. Štenclová je zastoupena sedmi díly v pražské Národní galerii i ve významných světových sbírkách - např. Nadace J.a M. Jelínek, Švýcarsko či Museum moderního umění A. Warhola, Slovensko.
V současnosti žije a pracuje v Ostravě.

Poslední série obrazů - VÝSTAVA ZOE

Ivana Štenclová studovala v letech 1999-2005 na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru kresby Jitky Svobodové a kresba také dodnes zůstala jejím klíčovým vyjadřovacím prostředkem. Přestože se poslední dobou nadchla kouzlem svobodně se rozpíjející barvy, kresebná linie je stále určujícím faktorem jejích obrazů. Uplatňuje se  především v ornamentech, které však nemají zdaleka jen dekorativní funkci. Umocňují obsah obrazu a často jej i spoluvytvářejí.

Od roku 2000, kdy jako studentka poprvé vstoupila na uměleckou scénu, jsou páteří tvorby Ivany Štenclové mezilidské, především pak rodinné vztahy. Jestliže zpočátku podrobovala analýze své vlastní dětství a nejbližší příbuzné, dnes je tématem jejích děl její vlastní mateřství a dcera Zoe.

Téma rodiny a dětství se v průřezu dějin umění jeví jako posvátné. V pojetí Ivany Štenclové má ale silně ambivalentní příchuť. Její dětské tváře z roku 2003, vytvořené z fragmentů umělohmotných panenek, v sobě skrývaly příbuznost s brutálními asamblážemi Niki de Saint Phale, těla zdeformovaných monstrózních hraček odkazovala k perverzním spletencům těl surrealisty Hanse Bellmera. Už tehdy, v samotných počátcích, se důležitým prvkem její tvorby stala maska. Původně se jednalo o anonymní tváře hraček, které jako by měly zakrýt skutečné emoce, zároveň ale posilovaly tušení jen těžko vyslovitelných skutečností a pocitů úzkosti. Později se maska transformovala do ornamentálních kresebných, razítky či dekorativním malířským válečkem vytvořených vzorů, připomínajících tetování, nebo kmenové válečné líčení, ale také dezény krajek a výšivek úzce spojených se symbolikou domova. Mnohdy zkomponované ze znaků života a smrti (ženská pohlaví, lebky) ani nemohly být samoúčelně zdobné. Jako rentgenové snímky (s nimiž autorka ostatně i přímo pracovala) obnažovaly podstatu – a tím i obojakost – skutečnosti, ve které se mísí krása a ošklivost, zrození a zmar, touha a děs. Právě ony „masky“ zakleté v ornamentální spleti čar a vzorů vyjadřují mnohovrstevnatost prožitku, který pouhá tvář nedokáže vyjevit.

Ivana Štenclová nefabuluje, vždy maluje to, co prožívá. I proto je sama sobě často modelem – autoportréty jejímu dílu jednoznačně vévodí. V předposledním cyklu, v němž zpracovávala své těhotenství, pokryla v roztouženém a zároveň rozpaky protkaném očekávání něžnými květinovými ornamenty ultrazvukový obraz svého tehdy ještě nenarozeného dítěte. I její nejnovější série vychází z jejích autentických pocitů matky, které nejsou vždy zcela jednoznačné. Nadšení se tu mísí s údivem a obavami, moc ovládat s bezmocí nad vůlí přírody. Metaforou nepředvídatelnosti, živelnosti a nezkrotnosti osudu je zde voda, která se v malbách Ivany Štenclové uplatňuje prostřednictvím lazurních skvrn barevnou tuší rozpíjejících se na savém podkladě nenašepsovaného plátna.

Ivanino mistrovství tkví nejen v dokonalém zachycení emocí obsažených ve vlastní nebo cizí tváří, ale právě i v kongeniálním použití různých materiálů. V „těhotenském“ cyklu používala jako podklad stará prostěradla, která nejen, že umožňovala nekontrolované rozpíjení barev a jejich prolínání, ale byla i corpus delicti milování a početí. Křehkost nového života i jeho nevyzpytatelnost se nyní zhmotnily v barevných bublinách, které malířka aplikuje na látku. Tam je nechává volně vsakovat a vrstvením jejich různých barevných valérů modeluje portréty dcery, stejně jako svoji vlastní tvář nebo podobu svého partnera - otce dítěte. Nezvladatelná touha být pánem situace jí velí vyznačit obrysy skvrn kresebným zásahem – a tím je usměrnit. Jednotlivé kontury dohromady vytvářejí síť komplikovaných vztahů, souvislostí a emocí které determinují vyvíjející se vztah matky a dítěte i podhoubí začínajícího života. Ten je z pohledu matky – malířky vystaven neustálému ohrožení, které se na jednom z obrazů zpřítomňuje prostřednictvím terče na těle miminka. Tento symbol všudypřítomné číhající smrti se v tvorbě Ivany Štenclové objevuje dlouhodobě, nyní však v kontrastu se subtilním tělíčkem kojence působí zvláště mrazivě. Jeho umístění na bříško, tam, kde se skrývá fyziologická podstata holčičky a tím i její budoucí sociální role, koresponduje s cibulákovými vzory spojenými s tradičními rodinnými hodnotami, které zdobí její portrét na jiném obraze, a akcentuje tak s jemnou ironií její gendrové předurčení.

Formální bravura Ivaně Štenclové dovoluje libovolné experimenty, aniž by ji stahovala do manýry. Obsahový náboj jejích obrazů vždy vystupuje intenzivně do popředí a dokonale zvládnutá, často objevná, technika ho jen podporuje. Malířka s nezvyklou invencí stále hledá nové cesty a způsoby zobrazení svého klíčového tématu, jímž byly a jsou její nejužší vztahy.

Terezie Zemánková

 


Studia
1999 – 2005  Akademie výtvarných umění v Praze, obor kresba, prof. J. Svobodová
1995 – 1999  Střední uměleckoprůmyslová škola v Opavě

Samostatné výstavy

2012 Uvězněné obrazy, Galerie Peron, Praha
2012 Zoe, Novoměstská radnice, Praha
2011  Suma sumárum, Galerie Stará radnice, Vsetín
2011  Ála Diana, Galerie Orlovna, Kroměříž
2010  Ála Diana, Obecní dům, Opava
2010  Ivana Dixit, České centrum, Stockholm, Švédsko
2010  Zygota, Galerie Peron, Praha
2009  Ivana Dixit, Ostravské muzeum, Ostrava
2009  Bok po boku, Muzeum stříbra, Kutná Hora
2009  Ivana Dixit, Galerie Millennium, Praha
2008  CT mojí hlavy, Městské divadlo, Kolín
2008  Vražda v domě, Galerie Beseda, Ostrava
2007  Drátěná košile, hotel Zlatá Praha, Praha
2007  Něžný mirelon, Dům umění, Opava
2007  Nahá, Galerie Peron, Praha
2006  Nahá, Museum moderního umění A. Warhola, Medzilaborce, Slovensko
2006  Známí neznámí, GPS Art Gate, Praha
2005  Mé vědomí věčnosti, Nová síň-Malá galerie, Praha
2005  Ivana Štenclová, AF CAFE(Artforum), Žilina, Slovensko
2004  Po dvaceti třech letech, Galerie Gaudeamus, Vítkov
2003  Toy, klub Metro, Telč
2002  David a Šárka, galerie U Mloka, Olomouc
1999  Studentská výstava v budově SUPŠ, Opava

Společné výstavy
2012 Valašské mámení, Rajnochovice
2011  Salon 1, Gottfrei, Opava
2011  Theatre Mundi, Galerie kritiků, Praha
2011  Theatre Mundi, Mältinranta , Tampere, Finsko
2011  Female hysteria, Galerie Peron, Praha
2010  Smalt art, Prokešovo náměstí, Ostrava
2010  Smalt art, Nostický palác, Praha
2010  Female hysteria, Galerie Beseda, Ostrava
2009  Female hysteria, Galerie Diamant, Praha
2008  Něco z dovolené, Uni Credit Bank, Praha
2008  International triennale of contemporary art, Národní galerie, Praha
2008  Intercity Berlín – Praha, Berlín, Německo
2007  City jsou přežitek, České centrum, Praha
2007  Intercity Praha – Berlín, Výstavní síň Mánes, Praha
2007  Autoportrét, Galerie La Femme, Praha
2006  Spřízněni…, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2006  Jenewein – 6. symposium současného výtvarného umění, Sankturinovský dům, Kutná hora
2005  Mezinárodní projekt Art for Chelmek", galerie Epicentrum, Chelmek, Polsko
2005  Umělecký salon, Městské museum, Polička
2005  Podzimní salon III, galerie Gaudeamus, Vítkov
2005  Diplomanti AVU, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2005  Druhý pohled - Mezinárodní bienále současného umění, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2005  Art kontakt, Galerie U Dobrého pastýře, Brno
2005  Doma ale venku, Dům umění, Opava
2004  Podzimní salon II, galerie Gaudeamus, Vítkov
2004  Ateliér kresby, zámek v Bruntále
2004  Prager Akademie der Bildenden Kunste", KunstHaus am Schϋberg, Ammersbek, Německo
2004  Variace 04, studenti versus studenti-žáci versus žáci, divadlo Novanta, Mělník
2003  Podzimní salon I, galerie Gaudeamus, Vítkov
2003  Bezručova Opava, Dům umění, Opava
2003  Nejmladší, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2001  S láskou SASu, Kongresové centrum, Praha
2000  "UMJENÍ", Dům umění, Opava

Stipendia, ceny, granty
2008  Cena diváků, Galerie kritiků
2005  Cena Josefa Hlávky
2003  Ateliérová cena
2002  Ateliérová cena

Sympózia
2012  Smalt Art, Ostrava (kurátor)
2011  Smalt Art, Ostrava (kurátor)
2010  Smalt Art, Ostrava
2009  Symposium Jantarová cesta, Hradec nad Moravicí
2008  Symposium Albertovec, Opava
2006  Sympozium Felixe Jeneweina, Kutná Hora


Zastoupení ve sbírkách
Národní galerie v Praze
Nadace J. a M. Jelínek, Švýcarsko
Sbírka města Chelmek, Polsko
Muzeum moderního umění A. Warhola,Medzilaborce, Slovensko
Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora
Soukromé sbírky

]]>
http://www.galeriecrears.cz/umelci/ivana-stenclova So, 29 srp 2020 10:09:37 CEST http://www.galeriecrears.cz/umelci/ivana-stenclova
Salon Rotal Skupina umělců letošního ročníku:

VOJTĚCH KOVAŘÍK

ONDŘEJ FILÍPEK

ALENA FOUSTKOVÁ

MILAN HAJDÍK



  • VOJTĚCH KOVAŘÍK


    ONDŘEJ FILÍPEK


    ALENA FOUSTKOVÁ


    MILAN HAJDÍK

    ]]> http://www.galeriecrears.cz/umelci/ROTAL+umelci+2020 So, 13 čen 2020 15:53:30 CEST http://www.galeriecrears.cz/umelci/ROTAL+umelci+2020 Salon ROTAL Výstava Salon ROTAL v novém pavilónu stage garden GALLERY CREARS (Na zahradách 2186) bude v termínu od 13. 6. 2020 – 22. 8. 2020.


    Salon ROTAL je již druhý ročník přehlídky vizuálního umění v naší galerii, který si klade za cíl prezentovat současnou uměleckou generaci pocházející z našeho regionu. Salon ROTAL chce umělecky mladé nadané lidi podpořit, zviditelnit a rozšířit tímto povědomí o nich a jejich tvorbě. Výjimku tvoří paní Alena Foustkouvá, která žila v letech 1985 – 1995 v Kanadě a je mezinárodně uznávanou umělkyní

    V letošním ročníku uvidíte díla těchto umělců:

    VOJTĚCH KOVAŘÍK

    ONDŘEJ FILÍPEK

    ALENA FOUSTKOVÁ

    MILAN HAJDÍK


    VOJTĚCH KOVAŘÍK


    ONDŘEJ FILÍPEK


    ALENA FOUSTKOVÁ


    MILAN HAJDÍK

    ]]>
    http://www.galeriecrears.cz/pripravovane-vystavy/Salon+ROTAL+2020 So, 13 čen 2020 15:34:54 CEST http://www.galeriecrears.cz/pripravovane-vystavy/Salon+ROTAL+2020
    Igor Kitzberger Výstava v novém pavilónu stage garden GALLERY CREARS (Na zahradách 2186) bude v termínu od 18. 4. 2020 – 6. 6. 2020.


    Více o umělci Igor Kitzberger

    Igor Kitzberger patří mezi nejpředněší současné české sochaře, kteří tvoří v oboru kovové figurální plastiky. Jeho tvarově excentricky vypjaté práce se však pozoruhodně odklání od klasické sochařské estetiky a činí tak zážitek setkání s jeho dílem něčím skutečně fascinujícím. Od tradičních sochařských technik, jako je odlévání či tesání se způsob autorovy práce poněkud odlišuje. K budování objemů sochy sice přistupuje plastickými metodami přidáváním hmoty, avšak  vlastního materiálu se zmocňuje výhradně rukodělnými kovářskými a železozpracujícími technikami, jako jsou kování, svařování, broušení či pájení. Vznikají tak vizuálně i obsahově mimořádná umělecká díla, jejichž expresivitou nabité vzezření má velmi silnou výpovědní hodnotu. Kitzbergerovu tvorbu bychom mohli asi nejlépe charakterizovat výsostným zájmem o pohyb a výraz, důrazem na emocionalitu a expresi a také značnou pozorností upřenou k, často pohnutému osudu a vnitřnímu světu jeho konkrétních postav.

    Jedním z hlavních principů, za kterého vychází převážná část autorových soch je stále živý odkaz tzv. „lineárního“ sochařství. Hlavní roli objemu hmoty zde přebírá pomyslná linie-čára, v důsledku čehož vznikají díla výrazně vertikálně naddimenzovaná. Tento „manýrismus“ záměrné deformace proporcí a extrémní vyštíhlení objemů však u Kitzbergera neslouží jako výtvarné východisko či řešení filosofických problémů ve smyslu linearity. Umělec svá díla vertikalizuje, aby zachytil vnitřní podstatu a charakter svých postav, jejich duševní hnutí a emoce.

    Tvarová, do krajnosti uvedená vypjatost děl je umělci umožněna také skrze povahu používaných materiálů. Některé své ranější práce vytvářel ještě z oceli nebo železa, v současnosti však používá již výlučně snadno tvarovatelný, přesto pevný bronz, jenž občas kombinuje s drobnějšími skleněnými prvky. Velkou výhodou bronzu, jak Kitzberger uvádí, je jeho schopnost dobře přijmout množství různých povrchových dokončení, které výsledným dílům propůjčují vždy originální výraz a neotřelou strukturu povrchu.
    V rozsáhlém konvolutu sochařových děl můžeme pozorovat několik stěžejních témat. Patří k nim především figurální portrétní plastiky významných osobností kultury nebo postavy vyňaty z divadelního prostředí, jako herci, harlekýni či tanečníci.

    Mimo tyto se pak jeho zájmu těší stylizované studie hlav, bytosti na rozhraní zvířecí a lidské podstaty či alegorické figury. Ve všech tématech však Kitzberger klade důraz především na výraznou, až teatrální řeč těla, gest a mimiky, přičemž neoddělitelnou kvalitu představuje také pohyb. Umělcovy postavy jsou téměř vždy zachyceny v dynamických, někdy až neklidných pozicích. Svými pohyby vyjadřují nejen abstraktní estetické vlastnosti pro určitý vizuální účinek, ale jakoby nám tímto beze slov zvaly do svého vnitřního světa.

    Z ohně vzešlé dílo Igora Kitzbergera je velmi rozsáhlé a jeho práce jsou rozesety v soukromých sbírkách i významných galeriích nejen po celé Evropě, ale i například v USA, Indii nebo Japonsku.
    Kromě intenzivní sochařské tvorby se umělec věnuje také kresbě a svá díla pravidelně vystavuje na četných domácích a zahraničních expozicích. Ze zahraničních realizovaných výstav uveďme například realizace v Holandsku, Lucembursku, Itálii, Francii či ve Španělsku. Autor realizoval také početné projekty, které jsou umístěny ve veřejných prostorech nebo budovách. Vytvořil tak například rozsáhlý cyklus plastik „Lucemburkové“, památníkovou sochu J. A. Komenského pro německý Babelsberg a Fulnek, sochy Cyrila a Metoděje pro pražský institut J. A. Komenského, insignie Filosofické a Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity nebo sportovní trofeje pro Rakouský Olympijský svaz. Igor Kitzberger se také zúčastňuje zahraničních i domácích sochařských a kovářských sympozií, po mnoho let byl například pravidelným účastníkem helfštýnského Hefaistonu, na kterém byly jeho díla ověnčeny několika cenami.

    Bio:
    24.05.1963 Narozen v Novém Jičíně
    1978-1982 SUPŠ v Turnově (umělecké kovářství, prof. Alena Zetová) Studijní pobyt ve Freiburgu (umělecký kovář Kurt Ebigt)
    1984-1990 VŠVU v Bratislavě (figurální a reliéfní sochařství, ak. soch. Ján Kulich, ak. soch. Ladislav Snopek)
    1992 Studijní cesta San Servolo (poblíž Benátek)
    1990 – dosud Volná tvorba






    ]]>
    http://www.galeriecrears.cz/pripravovane-vystavy/igor-kitzberger-2020 So, 18 dub 2020 15:53:17 CEST http://www.galeriecrears.cz/pripravovane-vystavy/igor-kitzberger-2020
    Martin Velíšek Výstava v prostorách galerie CREARS bude v termínu od 18. 4. 2020 – 6. 6. 2020.


    Více o umělci Martin Velíšek

    Malíř, kreslíř, sklář, sochař, ilustrátor, fotograf, básník, herec. V letech 1983–1989 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Je zastoupen v celé řadě soukromých i institucionálních sbírek. Jeho tvorba byla prezentována v mnoha českých a zahraničních výstavních projektech, mj. v Paříži, Rouenu, Vídni, Hannoveru, Mnichově, Frankfurtu, New Yorku, Seattlu, Helsinkách, Stockholmu, Oslu, Segovii, Melbourne (National Gallery of Victoria), Mostaru a Varšavě.


    Představit rozsáhlou tvorbu Martina Velíška v několika řádcích je pro každého, který se má s takovým zadáním vyrovnat, úkolem nadmíru těžkým. Možná právě referenční rámec období devadesátých let s mírným přesahem do nového milénia, je onou cestou, po níž se je možno vydat za poznáním autorovy tvorby. V žádném případě však není možné vynechat alespoň zmínku o dystopické atmosféře konce let osmdesátých a o její nečekané proměně v euforický fraktál poslední dekády dvacátého století, o době kvasu a počátku politické, sociální a ekonomické transformace v Československu.

    Tento čas je v mysli nejednoho z nás zapsán neodmyslitelným vizuálním kódem, jehož autorem je absolvent ateliéru sklářského výtvarnictví profesora Libenského Vysoké školy Uměleckoprůmyslové Martin Velíšek.


    Akademický civilistní paralelismus je svébytný figurativní jazyk nabízející divákovi sugestivní šifru a kód existenciálních i existenčních obsahů, zjevivších se své době neočekávaně a náhle v ohromující a neuchopitelné šíři. Z bludiště onoho zjevení a zázraku vystupují ruku v ruce, z dnešního pohledu poněkud agresivní narativ doby s anatomií člověka, jejichž transgresivní charakter si můžeme s přijatelnou dávkou zjednodušení představit jako dialekt dobově srozumitelný a příznačný subkultuře, odstupem času stávající se obecně srozumitelným kulturním dědictvím.

    Stručným náčrtem předmětného uměleckého angažmá budiž několik následujících vět, pro zasvěceného diváka nesporně redundantních, ale pro nás, kteří se s dílem Martina Velíška setkáváme s nadšením, avšak poněkud méně často, nezbytných.

    Umělecká díla Martina Velíška jsou vystavována od roku 1987. V roce 1992 vyučuje (letní sklářská škola v Pilchucku v USA) a vystavuje společně s malířem a sklářem Michalem Machatem. Putovní výstavní projekt je provázen skandálem. Znojemská výstavní epizoda je církevními kruhy vnímána jako nemravná. Některá z děl jsou zahalena a znepřístupněna. Tento cenzorský zásah však výstavě přináší publicitu a výsledkem je nesporně posílení známosti předmětných uměleckých děl i umělců samotných. V tomtéž roce Martin Velíšek realizuje v Praze interiér kultovní žižkovské hospody U vystřelenýho oka. V roce 1994 pracuje pro režiséra Václava Kučeru na filmu Jaro, Léto, Podzim, Zima. V roce 1998 spolupracuje s režisérem Aurelem Klimtem na filmu O kouzelném zvonu. Důležitou součástí Velíškova tvůrčího angažmá v devadesátých letech je jeho práce pro nakladatelství Argo, která vyústila v celou řadu knižních obálek. V nakladatelství Prostor (1995) realizuje monumentální ilustrační projekt Babičky Boženy Němcové. V roce 1996 je v nakladatelství Argo vydáno Velíškovo album kreseb z cyklu Lyžaři (s. K. Císařem) V témže roce vzniká autorské leporelo k jedenáctému výročí skupiny Už jsme doma (s M. Wanekem) Tento stručný výběr z tvorby devadesátých let si dovolím zakončit dílem, poněkud přesahujícím vymezený časový horizont, animovaným filmem Fimfárum (2002) režiséra Aurela Klimta, jehož důležitou autorskou součástí byl Martin Velíšek (s P. Pošem). V letech 2001–2005 vzniká konvolut kreseb pro časopis Týden. Mimo jiné výtvarné artefakty jsou autorské kresby z tohoto cyklu důležitou součástí výstavního projektu v Galerii CREARS.

    text: Mgr. Tomáš Koudela, Ph.D.





    ]]>
    http://www.galeriecrears.cz/pripravovane-vystavy/martin-velisek-2020 So, 18 dub 2020 15:05:29 CEST http://www.galeriecrears.cz/pripravovane-vystavy/martin-velisek-2020